Toy Dolls

(skupina založena 1979 v Sunderlandu, hraje dodnes)

    Skupina Toy Dolls vznikla v říjnu roku 1979 v následující sestavě: Pete Zulu (Peter Robson) - zpěv,  Olga (Michael Algar) - kytara, Flip (Philip Dugdale) - baskytara a Mr. Scott (Colin Scott) - bicí. První vystoupení se odehrálo 20. října 1979 v zapadlém anglickém klubu Millview Social Club v Sunderlandu a znamenalo naprosté fiasko. Po řadě dalších vystoupení (také bez obecenstva) kapelu opouští Pete Zulu. Odchod zpěváka znamenal rychlé hledání náhrady, kterou představoval "Hud", místní napodobenina Billyho Idola, který ovšem nikdy před tím nezpíval. Hud své účinkování ve skupině vzdal už po jednom vystoupení.

    Zbylí tři členové nyní stáli před volbou - buď se rozejít nebo zkusit hrát jako trio s Olgou jako zpěvákem/kytaristou. Olga se této role ujal s bravurou jemu vlastní a tak vzniklo šílené dodnes působící trio Toy Dolls. První vystoupení bylo 4. prosince 1979 v sunderlandském klubu Wine Loft. Za krátký čas už vycházejí v místním hudebním časopise 'Sunderland Echo' recenze z koncertů a kapela hraje po celé jihovýchodní Anglii. S pomocí místního podnikatele také vychází první singl "Tommy Kowey's Car" s písničkou "She Goes To Finos" na druhé straně. Singlu "Tommy Kowey's Car" se prodalo kolem 500 kopií;  skupina v té době neměla peníze na dotisk dalších.

    Po několika měsících, kdy kapela utratila za vystupování veškeré peníze, začala Mr. Scottova přítelkyně Val požadovat, aby jí bubeník dával 10 liber za každý koncert. To samozřejmě nebylo možné a tak došlo k odchodu Mr. Scotta ze skupiny. Naposledy s kapelou vystoupil 11. dubna 1980 v Sunderlandu v klubu 'Boilermakers Club'. Olga a Flip neztráceli čas a okamžitě přijali nového bubeníka Deana Jamese z místní punkové skupiny The Cult. Dean, který se vždy toužil stát kytaristou, však zakrátko opustil skupinu. Za čas se našel kamarád, který měl kamaráda, který skupině pověděl o dobrém bubeníkovi se jménem Trevor Brewis. Ačkoliv byl o něco starší než Olga a Flip (oběma bylo v té době 19), stále v sobě měl tolik nadšení, že se všichni rychle sehráli. Trevor byl v té době pro kapelu nepostradatelný a proto také vyfasoval ryze toy dollsovké jméno Trevor the Frog. Trevorovo působení v TD bylo bouřlivé, ale krátké a jako důvod pro odchod uváděl "Odmítám, aby mi říkali žába..." (frog=žába).

    Dalším bubeníkem, kterého torzo Toy Dolls najalo, byl Teddy (skutečným jménem Graham Edmundson). Byl to jeden z nejlepších muzikantů, kterého kdy kapela měla. Bohužel však působení Teddyho nebylo dlouhé, protože záhy odešel ze skupiny, aby se stal podnikatelem (distributor hudební firmy). Teddyho toy dollsovské jméno bylo Teddy Toy Doll a naposledy se skupinou hrál 25. března 1981. Teddyho hudební projev můžeme najít na několika kompilacích z té doby: "She's a Worky Ticket" z NEI kompilačního alba, "Deirdre's a Slag" a "She Goes To Finos" z "Sent Thru Oi!'" kompilace.

    V této době už Toy Dolls mají silnou místní posluchačskou základnu a státní hudební tisk o nich píše pochvalné články. Také se začaly objevovat tlaky na skupinu (zejména z místních médií), aby konečně podepsala smlouvu s nějakou nahrávací společností. Skupina však nepodlehla vlivu okolí a neskončila jako řada dalších nadějných skupin v poddanství chamtivé firmy. Něco se však muselo stát, protože hrozil rozkol skupiny. První věcí bylo samozřejmě najít konečně kvalitního stabilního bubeníka! Z Olgovy předešlé kapely Showbiz Kids tedy přichází Bob (celým jménem Robert Kent), který dostává jméno Happy Bob. Vysoký, dobře vypadající a hlavně dobrý bubeník Happy Bob u skupiny zůstal nějaký čas...

    Toto období bylo pro Toy Dolls zřejmě nejdůležitějším v celé kariéře. Skupina vydává na vlastní náklady první desku "Toy Dolls EP". Politováníhodným činem bylo vydání singlu "Everybody Jitterbug" u nenáviděné firmy EMI. Naštěstí však TD podepisují smlouvu s Volume Records a následně vydávají singl "Nellie The Elephant" (verze z roku 1982) a desku "Dig That Groove Baby". Také se konečně objevuje první šance na celorepublikové turné (díky The Angelic Upstarts). Tato podpora umožnila Toy Dolls v budoucnosti řadu dalších turné spolu se zachováním jejich jedinečnosti a bezprostřednosti.

    Na druhé straně tento zájem o skupinu a hlavně plánované druhé celostátní turné způsobilo "rozpad" skupiny. Happy Bob a Flip se již cítili unaveni. Vidina dalšího měsíce na cestách, spaní v autě a bez peněz způsobila, že oba kapelu opustili pouhé dva dny před zahájením nového turné. Poslední vystoupení s oběma Toy Dollsáky proběhlo 19. února 1983 v klubu Newbottle Working Mens Club ve městě Durham. Happy Bob si našel práci v durhamské nemocnici, kde pracoval jako rentgenový technik a hrál v různých lokálních skupinách. Flip pracoval jako dělník v Sunderlandu a stejně jako jeho kolega hrál ještě chvíli v různých kapelách, než muziky zanechal definitivně.

    Co teď s Olgou? Šanci na další hraní mu poskytla možnost navštěvovat mnohá vystoupení a zkoušky ve městech, kde nebyli Toy Dolls tak známí. Jakýsi řetězec zkušeben totiž provozoval Peter Practice (Peter Dodds), takže měl Olga mnoho možností pozorovat a posléze nabídnout spolupráci dvěma mladým a nadějným muzikantům. A tak proběhlo The Angelic Upstarts turnér v následující sestavě: Nick Buck (skutečným jménem Nick Buck) - bicí. Toto bylo skutečně jedinečné jméno a proto ho skupina nijak nepřejmenovala! A dále Freddie Hotrock (Frederick Robertson) - basová kytara. Oba již před tím působili v mnohých lokálních skupinách. Jejich účinkování však netrvalo dlouho a proto se ke slovu opět dostaly návštěvy zkoušek a různé konkurzy.

    Další sestava byla: basák Bonny Baz (Barry Warne) a bubeník Dicka (Alan Dixon). V této podobě Toy Dolls vydali pro Volume Records singl "Cheerio & Toodlepip" a také podstoupili mnoho vystoupení po celé zemi. Zhruba po půlročním působení Dicka skupinu opustil, aby přešel k jiné kapele Red Alert & HDQ. Dalším bubeníkem, který v TD působil asi rok, byl Dicky (Malcom Dick), místní muzikant, který nikdy před tím ve skutečné kapele nehrál.

    Během Dickyova působení skupina absolvovala mnoho turné včetně zahraničních v Holandsku, Německu a v severní Americe. Pracovitost kapely se projevila vydáním dvou dalších singlů pro Volume: "Alfie From The Bronx" v roce 1983 a "We're Mad" v roce 1984. Poté se Dicky i Baz rozhodli opustit skupinu a věnovat se jejich vlastním projektům. Ještě před jejich odchodem TD vydali novou verzi singlu "Nellie The Elephant". Tento singl zaznamenal obrovský úspěch, protože se ho prodalo přes 535 000 kopií po celé Anglii a umístil se na čtvrté příčce hitparády.

    Toy Dolls se znovu doplnili pomocí bývalého člena Pete Zulua, který se vrátil jako baskytarista a bubeníka Little Paula (Paul Smith). Po několika vystoupení v TV se Pete a ostatní dohodli, že jeho hra na baskytaru nestačí a raději, než by ho vyhodili, začal hrát na kytaru (bohužel znal jenom tři akordy - E, G a Am). Skupina tedy přijala nového basáka, kterým nebyl nikdo jiný než Olgův starší bratr Ernie (Ernest Algar). Tak se z TD stala opět čtyřčlenná skupina. V roce 1985 následovalo evropské a anglické turné a vydání dalšího singlu "She Goes To Finos" a alba "A Far Out Disc".

    Čtyřčlenné působení TD netrvalo dlouho a po odchodu Little Paula a Ernieho v březnu 1985 musel Olga znovu zatnout zuby a začít hledat nové členy. Nikdo se však nezdál vhodný. Proto se Olga rozhodl angažovat další dva bývalé členy: Dean James - nyní baskytarista a Teddy - bicí. Během tohoto období skupina vydala album singlů, dva nové singly "James Bond Lives Down Our Street" a "Geordie's Gone To Jail" a také desku "Idle Gossip". A samozřejmě absolvovala mnoho a mnoho koncertů. Za zmínku také stojí dvě vystoupení v Austrálii v červenci 1986.

    Po odchodu Teddyho v prosinci 1986 stála skupina již před klasickým problémem - kde sehnat bubeníka... Skupina neztrácela čas a tak byl přijat výborný bubeník Marty (Martin Yule). Během společného vystupování Olgy, Deana a Martyho skupina přešla pod křídla NIT Records; po pětileté spolupráci s Volume již potřebovala změnu. V roce 1987 vyšlo pod vydavatelstvím NIT album "Barefaced Cheeck" on NIT Records.

    Po mnoha a mnoha turné opustil Dean v červenci 1988 skupinu a začal hrát v neznáme lokální kapele. Toy Dolls stihli pro NIT vydat ještě jednu desku - výběr největších hitů "Ten Years Of Toys". V září 1989 skupina podepsala smlouvu s Receiver Record, najala nového basáka  K'Ceeho (John Casey). Tím začala zřejmě nejslavnější éra Toy Dolls. Sestava Olga, K'Cee a Marty se osvědčila a kapela vydává ještě téhož roku album "Wakey Wakey". Následují další a další koncerty a turné...

    V první polovině devadesátých let vydali Toy Dolls pro Receiver celou řadu výborných alb a singlů: v roce 1990 singl "Turtle Crazy" a poté desky 20 Tunes Live From Tokyo, Fat Bob's Feet, Absurd-Ditties (osobně doporučuji :-)), Orcastrated a One More Mega Byte, která byla zakončena celosvětovým turné nazvaným Mega Tour. K'Cee byl později nahrazen novým baskytaristou Dicky Hammondem (Richard Hammond) a skupina vydává dva výběry největších hitů "History 1979 - 1996" a později v roce 1998 "History part II". Posledním počinem bylo vydání nového alba "Anniversary Anthems".