22. 10. 2003, Ústí nad Labem, Neziskovky 3 - Totální nasazení, Volant, Houba,...
(by Mickey)

15. 10. 2003, Výšina u Teplic - Echt!, Spolčení hlupců, Vyžvejklá bambule, F.S.,...

12. 3. 2003, Ústí nad Labem, Neziskovky 2 - N.V.Ú., Houba, Amanita Muscaria,...

20. - 22. 8. 2004, Trutnov Open Air 2004

13. 12. 2003, Dolní Podluží - Houba, ZNC, N.V.Ú., Neřesti

24. 10. 2003, Jablonec nad Nisou - Zóna A (sk), Squad 96, Degradace

27. - 29. 6. 2003, Žizníkov u České Lípy, Reggae etnic session IV.
(by Mickey)

24. 5. 2003, Ústí nad Labem, Metropunk No. 5 - N.V.Ú., Volant, Houba, Rude Guerilla,...

26. 4. 2003, Chotovice u Nového Boru - K.P.L., Houba, Rude Guerilla

23. 3. 2003, Ústí nad Labem, Metropunk No. 4 - Šanov, Houba, Leniwiec (pl),...

19. 12. 2002, Košice (sk) - Polemic
(by Magor)

23. 11. 2002, Ústí nad Labem, Metropunk No. 2 - Volant, Jaksi taksi, Houba,...

8. 3. 2002, Jablonec nad Nisou - Šanov, Totální nasazení, Houba, Model 77

23. 2. 2002, Liberec, Knockout fest No. I - Houba, The Creeks (d), The Venusshells (d),...
(by Johnny)
 

2. 2. 2002, Mirotice - Los Paraliticos (uk), Telex, N.V.Ú., Red Insect, Gauneři
(by Pája)
 

26. 1. 2002, Turnov - Šanov, Totální nasazení, Houba, No feelings, Model 77
(by Johnny)
 

1. 12. 2001, Hradec Králové - N.V.Ú., V.T. Marvin, Suffer
(by DeadKennedys)

starší recenze


Neziskovky neziskovkám 3 aneb 10 let Houby, Ústí nad Labem, KD Corso, 22. 10. 2005

     Rozhodl jsem se ve stručnosti napsat pár zážitků z punkového fesťáčku, který se pod názvem Neziskovky neziskovkám konal v ústeckém Corsu a Axelu. Největším tahákem byla oslava 10-ti let ústecké kapelky Houba, dvě pódia kousek od sebe a spousta výborných kapelek. Když jsme si v sobotu po obědě doma pouštěl nějaké punkové pecky, abych se pomalu naladil na večer, volá mi kámoš, že na místě už je spousta lidí, a že to vypadá na docela megaakci. No moc jsem tomu nechtěl věřit, ale propagace byla v Ústí i v okolí celkem velká, tak jsem byl docela zvědavý, kolik lidí si tenhle punkový bonbónek nenechá ujít. A musím říct, že mě jejich počet nakonec opravdu dost překvapil.

     Do sálu jsme společně s Maxim, Maritou, Kačkou, Josém a Levnošem dorazili poměrně brzo, něco po čtvrté hodině, takže fronta na lupeny ještě nebyla nejdelší. Hned u vchodu jsem po „označkování“ neviditelným razítkem pogratuloval Majklovi k těm 10-ti letům. Bylo vidět, že ho to docela překvapilo, ale ještě vypadal celkem střízlivě, takže snad vnímal. Moje první kroky vedly do Axelu, kde jsem si hned dal první kousek, zjistil jsem, že večer nebude zlaťáček (i když je pivovar od místa konání asi tak 100 metrů), ale Krušovice 11-ka, což sice není moje úplně nejoblíbenější značka, ale žízeň je prostě žízeň a člověk to stejně za chvilku přechlastá. Vzal jsem si pro jistotu dva kousky, ale jeden mi hned u vchodu zabavil stále žíznivý José, takže jsme po chvíli stál u výčepu znova.

     V prostoru mezi oběma kluby se prodávaly nášivky, odznáčky a punková CD-čka, mimo jiné i speciální limitované album 10 let punkrocku v Ústí pod Labem 95-05 s třemi novými hitovkami od Houby a dalšími zajímavými PC bonusy za 99 korunek. Okoukli jsme jejich nabídku, ale už jsme se šli mrknout do Corsa a zabrat tam stůl (kolem půlnoci se mi pak na něm dobře usínalo). Do první kapelky chybělo ještě docela času, takže jsme kecali, pili a pili a když začínala první kapelka, měl jsem před sebou asi páté pivko.

     V Corsu to odpálili Kohouti, celkem kvalitní vystoupení, sice je nemám naposlouchaný, ale neznělo to vůbec špatně, já jsem se ale šetřil na další kapelky. Sex Deviants si nějak moc nepamatuji, asi jsem se zrovna věnoval propagaci Barevné planety-akcičky, která byla v Ústí za týden a se kterou mám něco společného. Byl jsem se taky podívat vedle v Axelu, kde zrovna hrála Rude Guerilla, původně jenom na chvilku, ale byl jsem tam až do konce, hodně solidní nářez, doporučuji poslechnout si je někde naživo. Jako třetí v Corsu nastoupili moji oblíbenci Volanti. Hned s prvním songem jsem naběhnul do poga a s malými přestávkami jsem tam vydržel až do konce jejich vystoupení. Bylo to fakt náročný, jednak jsem už delší dobu v pořádným pogu nebyl a jednak lidí tam bylo fakt mraky. No prostě hustý. Po Volantech už přišla Houba, na pódiu kluci provařili většinu svých největších pecek průřezově ze všech alb a byl to neskutečný kotel. Jenom mi chyběla Pohoda Lábus, ale možná ji i hráli a já byl zrovna trošku mimo.

     Když začali hrát Totáči, sesbíral jsem poslední zbytky sil, posílil se pivkem u neznámých slečen (stejně nechápu, proč na mě blbě koukaly, když jsem k nim přišel a zhluboka se napil z jejich pivka) a už jsem běžel před pódium. Z toho už si fakt moc nepamatuji, jenom vím, že jsem po pár písničkách chytal dech a pořádně se užil poslední flák Černobílý svět. Pak už jsem se zhroutil u našeho stolu a přestal vnímat okolí. Asi za dva týdny jsem se k mému překvapení dozvěděl, že v Ústí byl i jeden můj známej a úplně neskutečný mi přišlo, že prý seděl vedle mě...

     Pauzička mi pomohla, trošku jsem se zmátořil a šel si poslechnout poslední kapelku večera-Spínací špendlík. Přesto, že jsem jejich songy vlastně neznal, strhlo mě to natolik, že jsem zase začal pogovat. Pak už jsme jenom čekali na noční trolejbus a šup domů.

     Tyhle Neziskovky byl prostě úlet, šíleně moc lidí, skvělé složení kapelek, dobrá nálada všude kolem-takových akcí není v Ústí nikdy dost.


Výšina u Teplic, 15. 10. 2005

     Napsat objektivní recenzi na festival, který pořádají vaši známí, je vždycky obtížné. Zvlášť obtížné je to ovšem v případě, kdy je skladba vystupujících skupin skutečně neobvyklá (aspoň pro mě jakožto skalního punkera). V sobotu 15. 10. jsem totiž navštívil festival pořádaný na Výšině u Teplic, jak pořadatelé několikrát zmínili, Festival na výši. Nevím přesně, o jaký ročník se mělo jednat, pořadatelé se každopádně snažili navázat na mnohaletou tradici tohoto festu. Místo konání akce, Restaurace na Výšině, se nachází cca 4 km od Teplic směrem na Duchcov. Řekl bych, že je přímo na ideálním místě – z Teplic sem jede MHD, dá se dojít i pěšky, okolí není příliš obydleno, takže návštěvníci i zvuk nemůžou moc obtěžovat sousedství. Výčep vybavený 10kou Staropramen za 15,- Kč nebo 12kou za 18,- Kč, a sál schopný pojmout tak 300 lidí – co víc si pro fest přát?

     Na místo jsem společně s Maritkou dorazil velice brzy, už krátce po třetí hodině odpolední. V sále bylo zatím tak deset platících lidí včetně nás, takže nic moc. Původní začátek avizovaný na 16:00 hod. vzal brzy za své, hrát se začalo asi až v půl sedmé. Jako první začal místním zřejmě dobře známý Vojta Urbánek. Skládám mu poklonu, neboť jeho blues zahrané pro poloprázdný sál, bylo skutečně výtečné. Od poloviny setu ho doplnil na bicí jeho kamarád, jehož jméno si bohužel nepamatuju. Ač sám blues neposlouchám, tohle vystoupení mi určitě něco řeklo.

     Jako další vystoupili pražští Unifiction. Už při příchodu na pódium jsem se musel chytit stolu, neboť zpěvák/kytarista a druhý kytarista byli navlečeni do sukní a příšerných paruk, přičemž zpěvák měl na hlavě rohy – tykadla a kytarista příčesek ala Petr Muk rok 1988. Muzikanti spustili těžko popsatelný hudební mix. Pokud bychom škatulkovali, tak nejbližším stylem by bylo asi opět blues, ovšem na míle vzdálené tomu, co předvedl Vojta U. Z hudby mě bohužel nic moc nezaujalo. Jedno se ovšem této formaci musí přiznat – umí dělat opravdovou show, protože dokázali zvednout až do této chvíle sedící diváky (v tuto dobu se už sál zaplnil na slušných zhruba 100 lidí) ze židlí. Hlavně zpěvák zaujal postupným odhazováním svršků, předváděním muskulatury, místy vytrénované sportem a hlavně příšerným nesympatických ječákem, který opravdu trhal uši. Nejlépe z celého vystoupení, alespoň pro mužskou část obecenstva, dopadla asi basistka, která se na pódium vyhoupla oblečená pouze v body, podvazkách a kalhotkách vzor E 55 :-)

     Po tomto setu jsem si říkal, že už mě asi nic moc nepřekvapí. Opak byl pravdou. Při dalším vystoupení, tentokrát teplické undergroundové legendy Vyžvejklá bambule, jsem utrpěl opravdový kulturní šok. Snažil jsem se kdekoliv v literatuře nebo na internetu zjistit informace od renomovaných kritiků, ale bohužel jsem neuspěl, takže opět berte můj názor jako značně subjektivní. Vyžvejklá bambule je soubor asi 15 lidí, který předvádí jevištní avantgardní divadlo (něco ve stylu výborných Crazy Kaprál Plesk!). Valná část vystoupení se skládá z mluveného, řvaného nebo brečeného slova, které občas podbarvuje hudba (bonga bubínky nebo internacionála) – dle situace, která se zrovna odehrává na pódiu. Vypravěčům bohužel nebylo moc rozumět, takže mi příběh jaksi unikl. Každopádně se jednalo o životní trampoty jakéhosi Šulájeva, kterým život smýká na všechny možné i nemožné strany. Při této příležitosti jsem měl dojem, že soubor splácal veškeré možné dějinné fakty dohromady, takže se Šulájev střídavě potýkal s fašismem, kapitalismem a hlavně všude přítomnými bolševiky. Víc se z příběhu nedalo rozpoznat. Chlapci z Vyžvejklé bambule se na jevišti producírovali víceméně nazí, občas se potahali za přirození (strašnej pohled), občas se plival oheň a jako zlatý hřeb večera došlo na vytahování Tatranek ze zadnice jednoho z nich. Těžko hodnotit, každopádně to stálo za pohled a člověk-punker už aspoň ví, na co chodit nemusí.

     Další zahráli undergroundoví Echt! Za celou mojí punkovou kariéru jsem měl nespočet příležitostí Echty vidět, nejčastěji v Trutnově, ale bohužel jsem vždy zaváhal, takže na první dojem došlo až na Výšině. Echti byli určitě nejlepší skupina celého večera a řekl bych, že se právem honosí vizitkou undergroundové klasiky. Svižně hraný big bít s doprovodem violy, některé chytlavé kousky jsem už určitě někde slyšel, prostě pohoda. Doporučuju!

     Po Echtech hráli tepličáci F.S., což je HC parta. Bohužel ale přišla ke slovu pozdní večerní hodina, takže jsme je už ani moc nevnímali a spíš se snažili vydržet na poslední kapelu. F.S. mě ale určitě zaujali jedním počinem, což byla hraná ústřední melodie ze seriálu Jen počkej :-)

     Poslední vystoupivší skupina bylo Spolčení hlupců. Tato teprve nedávno vzniklá ústecká parta se skládá z devíti lidí a pokud bychom chtěli opět škatulkovat, tak podle mě by na ně nejlépe sedělo označení jako etno rock. Skupina kombinuje pro rock netradiční hudební nástroje (bonga, housle) a jazyky. Při vystoupení zazněla exotická rumunština nebo romština. Kapela se teprve dává dohromady a „hledá se“, což by pro vstoupení tolik nevadilo. Vadilo hlavně absolutně nezvládnuté nazvučení přichystané hlavně pro sestavu kytara – basa – bicí, takže např. akordeon nebyl kromě poslední písničky vůbec slyšet. Na omluvu zvukařů budiž řečeno, že podobný prostor se spoustou sloupů se musí zvučit dost obtížně. Další výtku bych směřoval směrem k samotným vystupujícím. Chápu, že při prvním koncertu má trému asi každý, ale trocha víc života do vystoupení by neškodila. Např. houslistka chladně odehrála své party a poté jen nehybně stála bez jakékoliv mimiky nebo náznaku úsměvu. Ostatní na tom nebyli o moc lépe. Pokud skupina vydrží, velice rád si je poslechnu znovu.

     Po poslední kapele už následovalo jenom hektické balení nejnutnějších věcí a přesun do blízkého Duchcova, kde jsme měli zajištěn nocleh v dobré cikánské čtvrti. Prima osvěžující fesťák, těším se na další ročníky tentokrát snad s účastí alespoň jedné pankárny :-)


Neziskovky neziskovkám 2, Ústí nad Labem, KD Corso, 12. 3. 2005

     Po delší době jsme opět zavítali do Ústí na punkovej koncík, kterej pořádala jako již tradičně domovská Houba. Vyjeli jsme pouze tři: já, Marit a Mickey. Na místě byl ještě Káč a později přišla Anti, kterou jsme neviděli snad sto let. Akce se tentokrát odehrála v KD Corso v dost honosném prostředí klasického komunistického kulturáku. Pikantní na celé věci byl fakt, že ještě minulý večer zde byl maturitní ples, takže bylo dost komické, když jsem si místo rozježeného davu punkáčů představil panáčky v oblecích a slečny, co by si „jen tak“ na zem v životě nesedly :-)

     Na místo konání jsme dorazili kolem sedmé večerní s mírným zpožděním, takže jsme neviděli první dvě hrající kapely. Z trolejbusu jsme vystoupili u pivovaru (čistě náhodou), odkud nás již řev vedl neomylně :-) KD Corso je klasickej kulturák, jak jsem již zmínil výše. Výhodou je velkej prostor, takže se lidi bez problémů složili všude možně. Pořadatelé vše zvládli bez problémů. Akorát chlapíci, co zajišťovali pivo, nějak podcenili situaci, takže již kolem desáté hodiny večerní nebylo co pít. Naštěstí se v přízemí KD nachází hospoda, takže se chodilo tam. Majitel hospody se zachoval opravdu tržně a cena 11ky Zlatopramenu se ze 14,- Kč bleskurychle vyšplhala až na úctyhodných 19,- Kč. Ale na to srát…

     V programu se oproti plánu odehrály menší změny – první hrála skupina Vozataj a jako druzí vystoupili Poláci Amanita Muscaria. Ani jednu z kapel neznám, slyšel jsem pouze asi čtvrt hodiny druhé jmenované, takže nemůžu soudit. Další hrála Houba a musím uznat, že mě dost mile překvapila. Možná to bylo tím, že jsem je už dlouho neslyšel nebo tím, že jsem už jakejkoliv punk živě dlouho neslyšel, zkrátka se mi to líbilo. Nic moc se nekazilo, nikdo nebyl moc opilej (to se za chvíli změnilo :-), prostě pohoda. Na Houbu pařilo hodně lidí, skoro si myslím, že stejně jako na tahák večera N.V.Ú. Martíček udivoval skoky s baskytarou a taky bych řekl, že se hodně zlepšil ve zpěvu a „frontman“ Ptáčkos bude na pozici zpěváka brzo č. 2. Houba hrála převážně písničky z posledního alba, ale zaregistroval jsem i nějaký nový kousky. Že by se chystalo nový album?

     Po Houbě zahráli N.V.Ú. Moc hezkej set. Hlavně mě potěšil výběr písniček, takže vedle nejnovějších věcí z posledního alba jako např. Pane bože, Tři kříže nebo Punk, pogo a R’n’R se dostalo i na starší, ale stále oblíbený songy. Pouze v jednu chvíli se křepčícímu Štěpánovi povedlo zbourat část bicích, ale za chvíli se závada odstranila a pogo mohlo jet dál. N.V.Ú. měli pekelnej úspěch, na podium se museli i vracet a hrát dál (Jsme sami v. 04 a Kalamajka).

     Už během hraní Houby se začaly na podiu objevovat podivný malý postavičky, který se snažily mezi muzikanty něco jako pogovat a pak předvádět „stage diving“ – česky nejspíš skoky z podia. To by bylo hezký, kdyby vylezli nahoru a hned zase zapluli zpátky. Takhle mě upřímně srali. To samý zkoušeli i při vystoupení N.V.Ú. Po chvíli je Štěpán slušně vyzval, aby toho nechali, ale za chvíli to bylo to samý, takže jsme i zezdola začali s Mickeym řvát, ať táhnou, že jsme přijeli na kapely a ne na sjezd sedmý třídy. Nevím, jestli to pomohlo, ale mě se ulevilo :-)

     Po N.V.Ú. hrály ještě další dvě kapely – Svině a Agresive Tyrans. Bohužel jsme jim už nevěnovali pozornost, protože jsme se vrátili k pivu a známejm. Akorát Agresive Tyrans mě vytrhli z víru akce, protože se už ani nejednalo o punk, ale o HC se zpěvem z death metalu. Nerozuměl jsem ani slovu, ale zpěvák byl přesvědčivej. Těsně před koncem se ještě kolem našeho stolu prohnala skupinka lidí, kteří stylem nohy-ruce vynášeli ze sálu zpěváka Houby :-)

     Na závěr zase pár slov o lidech – vše naprosto O.K. kromě jednoho vola, kterej vykopal sklo ve vchodových dveřích, čímž podstatný díl výtěžku vstupného putoval na zasklení. 98 % přítomných byli punx a jenom asi 3 skini. Nikdo kromě jedný mátohy nesomroval (cigára se nepočítaj :-). Pivo za „lidových“ 20,- Kč (stejně brzo došlo). Na sále bylo pár známých z Chaba party – hlavně Děčíňáci, ty budou jezdit až do smrti :-) Prima akce, v Corsu je dobře.


Trutnov, Na Bojišti, 20. - 22. 8. 2004

    Popsat stručně, srozumitelně a hlavně vtipně "normální" jednodenní koncert není žádná legrace, natož se pouštět do recenze takové mamutí akce jako je open air v Trutnově. Nejdřív mě napadlo, že ne každýho asi bude zajímat naše alkoholové extempore, takže jsem chtěl popsat jenom kapely, které na festu vystoupily. Pak jsem si zase uvědomil, že takový "suchý" výčet není hoden mého intelektu :-) až nakonec vznikla recenze, kterou právě čtete. Věřte, že jsem se pokusil skloubit alkoholovou a popisnou verzi, výsledek posuďte sami. Za drobné úpravy děkuju Maritce, která pohotově doplnila moje alkoholová okna :-))

    Do Trutnova nás letos jela kompletní parta s několika přírůstky, o kterých jsme ještě před rokem nevěděli, že vůbec existují (zdravím Káťu a Radku). Unikátní výčet čítající jedenáct osob: já + Marit, Mickey + Káťa, José, Pinďa, Čápa + Radka, Jiří, Žebřa a Č. 2. Tolik nás do Trutnova ještě nikdy nejelo, čili úspěch byl zaručen. Výjezd byl stanoven na páteční ráno, jelo se třema autama (fuck off flaky, který bohužel vyjdou mnohem dráž než můj pojízdnej sporák - auto na plyn. pohon). Nedočkavec Jirka vyrazil spolu s Žebříkem a Č. 2 už ve čtvrtek večer, aby zajistili místa. My ostatní jsme vyjížděli v pátek ráno za mírného deště, do Trutnova jsme přijeli za prudkého slejváku. Na nádraží jsme vyzvedli pražsko-kladrubskou koalici Thomase, Janu a Dana a rozhodovali se, co dál. Stavění stanů v dešti nepřicházelo v úvahu, takže jsme se vydali do oblíbené restaurace z loňska, do Sokolovny. Tady jsme v pohodě přečkali dvě hodiny, až se nakonec déšť přeci jen umírnil. V Kátě jsme mezitím našli perfektní obchodnický talent, když během pěti minut prodala přebytečný volňásek (vloni jsme tři lístky prodávali snad dvě hodiny) a poté se dožadovala dalších věcí, které by mohla prodávat :-))

    Po stavbě stanů jsme vystáli obvyklou frontu u vchodu, prodělali povinné šacování (to jsme absolvovali pokaždé při vstupu do areálu, letos byli pořadatelé opravdu důslední) a kolem čtvrté hodiny jsme byli uvnitř. Ve čtyři začínal hrát Volant, takže moje první kroky směřovaly k malé Club scéně. Na Volant jsme nepařili ani deset minut, když Pinďa coby magnet na problémy přitáhnul jakéhosi opilce, kterej se do něj začal nevybíravě navážet. Chudák Pinďour nevěděl, kam by se schoval, takže jsem musel jemně zasáhnout a punkovým způsobem poslat dotírajícího vola do patřičných míst. Za chvíli se Pinďovi vrátila barva do obličeje a výhrůžně prohlašoval: "Ještě chvíli a jednu bych mu fláknul!" :-)) Volanti hráli skvěle jako vždy. Výborné bylo nazvučení, takže jsme skutečně poznali, že hraje saxofon a ne vozembouch. Volanti zahráli i pár nových písní z desky, kterou v nejbližší době vydají (Točte se pankáčové). Na závěr předvedl basák tradiční Rapovou písničku, při které všem přítomným ukázal, jak se tančí pogo :-)

    Po shlédnutí Volantu jsme začali procházet a hlavně prohlížet festivalovej areál Na Bojišti. Ten je situován na kraj města do letního kina a přilehlého lesoparku. Typická je také podhorská červenozem (vypadá jako antuka), kterou z bot škrábu celý rok až do dalšího ročníku. Trutnov opět potvrdil svojí žánrovou pestrost. Na místě bylo k vidění vše od Hare Krishna kempu, kde si holohlavci (myšleno neškodní mniši, nikoliv hajlující buzny) dávali svoje veganská jídla, nebo stánku Jesus coffee, kde byl neustále hlouček lidí před videem, na kterým běžely propagačky s dabingem alá porno z 80. let :-) až po rozličné stánky se vším možným (např. keramické půllitry s lebkou Exploited - ať žije komerce). Prohlídku areálu jsme zakončili jako již tradičně v horní části hlavní scény. Zde máme již několik let "velín" překřtěný vtipně na "Pod lampou na baru". Dali jsme si pivko za 20,- - v porovnání s jinými festy (Rock for people, Antifest) se pořadatelé Trutnova stále snaží udržovat ceny na přijatelné úrovni, což určitě všichni uvítali - a jali se pozorovat cvrkot okolo a právě vystupující kapely. V tu dobu to byli Southpaw - silně melodická skupina, nechybí zde klávesy nebo smyčce. Vzdáleně mi připomněli Chinaski, ovšem s anglickým zpěvem. Dále hráli Mango Molas - težkou popsatelná taneční hudba, která měla pramálo společné s rockem a nás moc nezajímala.

    Mezitím jsem byl kýmsi upozorněn na nedaleko se povalující postavičku Huga. Při pohledu na něj jsem si vzpomněl na deštivý červencový večer roku 1999. Tenkrát jsem navštívil rockfest v Písku. Počasí si v ničem nezadalo s tím letošním, takže jsme večer trávili kupodivu v hospodě. Dveře se rozrazily a dovnitř se vpotácely tři osoby (výše vzpomínaný Thomas a dále Mazda a Hugo). Jedna z nich prohlásila: "Jsem váš Hugo, mám vás rád a budu s vámi pít!" Poté vypil dvanáctku, na kterou jsme týden šetřili a my pochopili, že tohle bude nadlouho. Od té doby k nám tak nějak patří. Teď přede mnou ležel v naprosto žalostném stavu. Zkoušeli jsme do něj píchat klackem, jeden dobrák mu dokonce lil pivo na obličej. Nic nepomohlo (zřejmě by nezabrala ani masáž kladivem), takže jsme milého Huga nechali svému osudu. Až mnohem později se díky přičinění jisté dívky, které později Hugo říkal Indiánka, probudil k životu a začal opět fungovat.

    Kolem sedmé hodiny jsme se vydali zpátky na malou Club scénu, kde hráli moji oblíbenci N.V.Ú. Tady se poprvé projevil negativní fakt, a sice ten, že spousta skupin včetně Envéúček začala hrát o něco dřív, než bylo napsáno v programu. Důvod byl prý ten, že si kapely tímto způsobem prodlužovaly vystoupení. Asi je to fakt, ale stejně to v člověku zanechá nepříjemný pocit, že o něco přišel... N.V.Ú. byli výteční, těžko dneska hledat drsnější a hlavně punkovější českou skupinu. Na závěr na pódium vylezla celá přízeň - zřejmě synátor Štěpána, Čuňas a další. Super vystoupení i super pogo, po kterém mi v kelímku moc piva nezůstalo :-)

    Zbytek večera jsme proflákali oblíbenou kratochvílí, viděli jsme i kousek skvělého Karel Kryl Rock Bandu a kolem půl jedné se přesunuli (to už jsem zbyl jenom já s Marit a Thomasovejma) na hlavní scénu, kde měla vystoupit hlavní hvězda celého festu, britští veteráni heavy metalu Motörhead. Začali hrát celkem včas, ale nic moc. Asi to je proto, že metal už nějakej pátek neposlochám. Lidem, co Motörhead znají, se zřejmě koncert líbil. Mě připadali dost tuctoví... Vydrželi jsme asi tři písničky a šli radši spát.....

    Druhý den nás probudil o něco lepším počasím. Mraky sice visely zase až na zem, ale nebe už nebylo tak jednolité. Část naší party se poněkud zbláznila a hned ráno odjela zpět do Č. Lípy na fotbal s tím, že se vrátí odpoledne na ZNC. My rozumnější jsme zůstali a vydali se na cestu do města, kam jinam než do hospody - na jídlo a na hajzl. Se záchodem je to tak, že organizátoři festu opět nezklamali, takže jsem na vlastní oči viděl, jak funguje Toi Toi četa, která uklízela chemické záchodky. Ne na každém festivalu je k vidění skvěle uklizená kabinka s několika rolemi papíru (!!) Perfektní práce, díky za to! Ve městě jsme opět vyhledali Sokolovnu, kde jsme se v průběhu odpoledne zkulturnili (WC) a hlavně posilnili (pivo)  :-)

    Zpátky na Bojiště jsme přišli akorát na Znouzectnost - ta už pochopitelně min. dvacet minut hrála, takže jsme viděli jenom pár písniček včetně Indiánů nebo Převratu v banánové republice. Lidí už pařilo celkem dost, bylo znát i lepšící se počasí. Akorát na konec vystoupení se vrátili naši odpadlíci. Na Josém byla vidět únava, přeci jenom nedostatek spánku z min. dne + čtyři hodiny soustředění za volantem člověku moc nepřidají. Po ZNC jsme na chvíli zaparkovali u Krušovické Pub scény. Jak si tak sedíme a pijeme piváky, najednou se blíží nějakej dav - Trutnov opět navšítvil V. Havel. Ten přijel bez Dáši, takže si v klidu dal poblíž nás pivo a podepisoval se desítkám lidí. V poklidné pivní atmosféře jsme propásli (díkybohu) výjimečně vystupující Plexis a na hlavní scénu se vrátili až na Hudbu Praha. Tuhle skupinu jsem viděl snad na každém ročníku Trutnova a líbí se mi čím dál víc. Klasický hospodský bigbít a písničky, který snad zná už každej - co víc si na fesťák přát? Pod pódiem kotel čítající aspoň 5000 hlav, parádní atmosféra! Po Hudbě jsme už nečekali s ostatními na Tatabojs a šli radši spát. Až z vyprávění kamarádů jsem se druhý den dozvěděl, že od jedné hodiny ranní vystoupila skvělá formace The Dhol Foundation - opravdová bubenická smršť a Skalariak - úspěšné španělské skačko, které ovšem zůstalo tak trochu ve stínu předchozích bubeníků.

    Třetí den festivalu nás hned dopoledne čekal další punkový nářez v podobě příbramských E!E. Jejich vystoupení, při kterém jsem se asi po sto letech opět aktivně zúčastnil poga, pro mě znamenalo vrchol celého festivalu. Navrátivší se zpěvák Bořek E!Ečka znatelně oživil, i když bylo chvílema znát, že trochu pozapomněl texty. To nám ale moc nevadilo, protože jsme v podstatě všechno odzpívali za něj. E!E zkrátka zahráli tak, jak si je pamatuju někdy z roku 97, kdy jsem je viděl vůbec poprvé. Prostě punk v celé jeho kráse. Skoro bych řekl, že nám ta tři čtvrtě hodina nestačila :-)

    Po E!E jsme se tradičně odebrali do hospody, kde jsme bleskurychle propili prodaný volňásek. Číšník nás už vítal a s uznalým úsměvem nosil na stůl. V průběhu několika hodin jsme se sešli celá parta + ústečáci Markéta a Pavel (soudce, který na to ovšem vůbec nevypadá). Odpoledne jsme se vydali zpátky do areálu, když nás skoro těsne před cílem překvapila nenadálá žízeň, takže jsme opět zapadli do putyky, tentokrát Na Pražské. Po návratu na fest jsme zkrátka byli řádně v náladě a začala Josém později pojmenovaná "šoférská show", která spočívala v tom, že právě řidiči byli nejvíc pod vlivem :-) Na našem oblíbeném stanovišti nad hlavní scénou jsme začali konzumovat i prudký alkohol (já s Marit rum, José vodku a Pinďa zelenou). Asi v půl deváté začala hrát hard rocková Alice spolu s Danem Bártou. Nikdy bych nevěřil, že se dá na podobnou skupinu tak hezky pařit. V pauze po Alici a hlavně při vystoupení skvělého Kollerbandu - vedlejší projekt Davida Kollera z Lucie - se naplno rozběhlo naše šílení. Přesný průběh si zřejmě nikdo z nás už nepamatuje. Jen tak útržkovitě vidím naší partu vyřvávající hity od E!E, sebe, jak naháním Maritku nebo Káťu, abych je mohl zvedat ze země a následně s nimi padat kamkoliv (nejčastěji na zem), panáky rumu a chlastajícího Josého, jak za sebe odhazuje plastové kalíšky od vodky stylem carský důstojník :-))) Spát se šlo kolem půlnoci (pamatuju si pouze, že jsem byl absolutně neschopnej rozvázat si kanady), Josém ovšem musel ještě přeparkovat svoje auto, které se mu v kempu zdálo příliš osamělé... :-)

    Další události už nestojí za rozepisování - druhý den ráno jsme vyrazili domů, kam jsme také v pořádku dorazili. Resumé zní: perfektní vydařenej festival s bohatou účastí kamarádů i vystupujících skupin. Trutnov open air doporučuju všem, co ještě nikdy nebyli na rockovém festivalu!!!


Dolní Podluží, hosp. U nás, 13. 12. 2003

    Původně jsem tuhle recenzi ani nechtěl psát z důvodu určité zaujatosti, ale s více než měsíčním odstupem jsem poněkud změnil názor a akci tímto zvěčním. Dolní Poluží je malej zapadákov na předměstí Varnsdorfu (pro neznalé místních končin - cca 30 km severně od Český Lípy). Jakékoliv spojení ať už vlakem nebo autobusem nepřicházelo v úvahu, takže se mělo je autama. Jako řidič prvního vozu se dobrovolně přihlásil José a druhej kočár měl šoférovat Hans. Tomu se bohužel v inkriminovanej den porouchaly stěrače, takže jsem se musel obětovat já. Velice nerad, ale akci jsem kvůli tomu rušit nechtěl. Čili jsem absolvoval už druhej koncík v řadě bez kapky alkoholu a jel jsem tudíž ve stavu jisté přednasranosti. Z tohoto důvodu jsem ani recenzi psát nechtěl... Sestava: já, Marit, Mickey, Kačka, José, Pinďa a Hans.

    Na místo jsme díky Josého navigaci a hlavně znalosti terénu dorazili bez problémů asi v půl osmý. Na sále, kterej silně připomínal kostel spojenej s dýzou, bylo dost málo lidí. To se časem vylepšilo, ale plno rozhodně nebylo ani na nejúspěšnější ZNC. Po pozdravení se s pár známejma jsme si s Josém objednali předraženou Colu a čekali na první kapelu, kterou byla Houba. Vystoupení bylo OK, zpěvák Ptáčkos nebyl ani moc nalitej, takže se nic moc nekazilo. Jedinej problém vzniknul, když bubeník Hrdla zlomil asi třetí a hlavně poslední paličky a nenašel se nikdo, kdo by mu půjčil další. Vzniklou mezeru vyplnil Ptáčkos a kytarista Jirkoště hulákáním jakýsi přisprostlý odrhovačky (...kdyby sme se nevožrali, tak bysme si zamrdali...), ze který většina sálu naprosto nechápala. I Mickey, kterej je jinak skalní fanda Houby, prohlásil: "Tak tohle bylo to nejhorší, co jsem vod Houby kdy slyšel." Doufám, že se podobná "pecka" nevyskytne na další desce (ach jo, kde ty Lišky jsou...). Naštěstí se další paličky našly, takže Houba pokračovala ke zdárnému konci.

    Další hráli plzeňáci ZNC a musím říct, že bez Romany to prostě není ono. ZNC jsem naposledy slyšel před necelým rokem v plný sestavě a absolutně se to nedá porovnat. Hudba sice zněla dobře a řízně, ale ty dechy tam prostě chyběly. Taky mi připadaly dost zbytečný a zdlouhavý řeči mezi jednotlivejma písničkama. V přestávce mezi ZNC a N.V.Ú. jsem málem usnul u Josého v autě. Nakonec jsem se zmátořil a šel se mrknout na moje oblíbence N.V.Ú. Vystoupení standardní, jediný problémy byly s Jyřýčkovejma bicíma (ulítlá hitka). Oprava chvilku trvala, ale naštěstí si Štěpán poradil a začal jenom s doprovodem basy zpívat písničku Bad boy - fakt super, holt dobrý muzikanti si poraděj. Po N.V.Ú. měla hrát ještě místní pořádající formace Neřesti, kterou jsme nakonec (a naštěstí pro mě a Josého) oželeli a jeli zpět do Lípy, kam jsme i přes hrozný počasí bez problémů dorazili kolem jedný hodiny ranní.


Jablonec nad Nisou, Výstaviště, 24. 10. 2003

    Na tenhle punkovej minifest jsme se těšili bezmála dva měsíce. Z původně zamýšlené monstrózní akce spojené s návštěvou Harcovských kolejí však postupně sešlo, a tak jsme z Lípy vyjeli v pátek navečer pouze já a Maritka. V LBC jsme nabrali ještě Saxlána s Helčou a hurá do blízkého Jablonce. Ten nás opět nezklamal, takže jsme jako vždy absolvovali zhruba půlhodinové bloudění. Připadá mi, že pokaždý, když jedeme do tohoto města, všechny budovy i křižovatky jsou přesunuté, takže se absolutně neorientuju...

    Výstaviště vypadá stále stejně - hodně prostoru, perfektní nazvučení, úplně příšerný disco osvětlení pódia, prostě výstaviště vhodné kupodivu spíše pro pořádání výstav cizokrajných plazů a známek :-) U vchodu jsme babce v kukani, která na nás pokaždý kouká jak na zjevení, zaplatili přijatelných 100,- a začali se rozkoukávat. Na místě bylo cca 80 lidí a víc jich už rozhodně nepřišlo. Dost bída. O atmosféře a lidech se rozepíšu níže.

    První zahrála skupina Degradace, kterou jsem slyšel a viděl vůbec poprvé. Zajímavá směsice punku, Oi a HC. Celkem se mi líbili, rozhodně bych si je poslechl znova. Po nich nastoupila obnovená kapela Squad 96 (po Šanovu a S.P.S. již třetí punková klasika devadesátých let), která pro mě znamenala vrchol večera. Zvuk byl téměř čistý, bylo znát, že muzikanti mají "nazkoušeno". Zpěv i doprovodné vokály zněly (alespoň v první polovině setu) prakticky stejně jako z CD! Kapela odehrála většinu hitů z obou vydaných alb, zazněly i moje oblíbené Život nebo Stalag 3 (ukázky si můžete stáhnout v archívu nebo na stránkách klubu Velvet - sekce skupiny). Trošku mě překvapilo, že Squad asi moc lidí nezná, takže mi připadalo, že jsme si texty zpívali s Marit a zpěvákem sami.

    Poslední hrála Zóna A a nutno konstatovat, že ve mě zanechali rozpačitý dojem. První písničky zněly nějak rozhádaně, asi to muzikanti přehnali s pivem. Časem se ale hudba uhladila a Zóna dohrála v pohodě. Koňýk dělal show, až mi chvílema připadalo, že má lidi pod pódiem dost na háku (občas i někde jinde). Každopádně na Zónu bylo v sále nejvíc lidí, bylo skoro plno (pozn. - dle Petra ANK nakonec dorazilo 176 platících lidí).

    Na závěr jako vždy pár slov k atmosféře. Jak vypadá Výstaviště jsem již nastínil. Lidí bylo poskrovnu a punkerů ještě míň (dali by se spočítat na prstech jedný ruky pracovníka na pile). Víc než polovinu osazenstva sálu tvořili "normálové". Výstaviště totiž bylo propojeno i s barem, hospodou a dalšími pavilony, kde v tutéž dobu probíhala techno party, takže zřejmě došlo k přecházení. Nedílnou a zároveň nepřehlédnutelnou složku tvořili skinheadi, kterých bylo postupem času víc a víc. Atmosféra byla tudíž skinheadská - můj termín pro pocit, že je člověk - punker na koncíku sice trpěn, ale taky by mohl velice rychle přijít k újmě. Z některých jedinců na sále by měl leckterý führer radost... :-//


Reggae etnic session IV., Žizníkov u České Lípy, 27. - 29. 6. 2003

Do areálu letošního Reggae etnic session jsem  dorazil bohužel až v neděli (třetí a taky poslední den) po desátý hodině ráno. Cesta byla z České Lípy výborně značená, takže najít to pravé místo nebyl až tak velký problém. Navíc hodně lidí s krosnama na zádech opouštělo areál a ubírali se směrem na Českou Lípu. Jejich škoda, protože přišli o výborná vystoupení největších hvězd festivalu. Už na první pohled bylo znát, že tento rok se v Žízníkově pořádá mnohem větší festival, než v minulých letech. Jenom poznávací značky aut na přilehlém parkovišti napovídali, že o letošním festu věděli lidi v celé republice i v zahraničí. Podle některých zdrojů tu bylo více než PĚT tisíc lidí.

Hned na začátku mě čekalo menší překvapení. Žízeň jak kráva, tak sem si šel koupit pivko-vystojím frontu a když už sahám po pivu, ozve se: „Máš bubáky?“ Nejdřív nechápu, ale za chvíli je to jasný-tady se neplatí českýma korunkama, ale bubákama (žetony, na který se musí vystát fronta, 1 bubák = 10 Kč). Asi po čtvrt hodině jsem se konečně dočkal a vychutnal si vyváženou chuť piva Gambrinus za dva bubáky. Kapely ještě nezačaly hrát, tak jsem se šel podívat po areálu. Kromě druhý scény, kde hráli DJ´s a MC´s, tam bylo plno stánků s oblečením (tričko s portrétem Che Guevary, fakt dobrý palestinský šátky nebo třeba ručně dělaný hadry z Nepálu), kino, čajovna Pod čajovým stromem (vypadal spíš jako dub), 5 míst s výčepem piva, nezbytné chemické záchodky a poradna DROP IN, kde rozdávali prezervativy zdarma. Pro věčně hladové pořadatelé připravili dvě jídelny - kromě klasických klobás a hamburgerů i menu gril. Pro nás, co masíčko moc nemusíme, byla jako stvořená vege kuchyně-kuskus se zelím, zapečenáč nebo třeba fazolky. Všechno za celkem přijatelný ceny (od tří do pěti bubu).

Na pódiu se nejdřív objevily dvě břišní tanečnice. Byly to celkem fajn, ale po deseti minutách už to pomalu začínalo být stereotypní. Jako první se pak ukázali Swamp Safari Sound System-DJ Kaya (Žižkov) a DJ Vincent (Jamajka, také člen Dub-O-Net) a vůbec nešetřili jamajskými rytmy. Potom začala hrát pro mě zatím neznámá kapelka Gaia Mesiah. Sestava tří holek a dvou chlapíků dokázala roztancovat většinu přece jen už dost unavených lidí z předchozích dní a hlavně nocí. Výbornej zvuk, neotřelý melodie, místama pořádnej nářez a ještě se bylo na co dívat - fakt pohoda, všem doporučuju si tuhle partičku někdy poslechnout. Po nich se představili Dub-O-Net – jejich reggae spojené s prvky taneční hudby pořádně nažhavilo lidi, který už čekali na „hvězdy“ letošního festu - Polemic a Švihadlo. Jedna slečna se dokonce tak odvázala, že její tanec nápadně připomínal zběsilou černošku.

Ve čtyři hodiny nastoupili konečně Polemic. Před pódiem bylo z ničeho nic narváno, vůbec nevím, kde se tolik lidí najednou vzalo. Jejich vystoupení bylo standardně výtečný, během 1 a ½ hodiny zahráli všechny hitovky a publikum si totálně získali. Všichni si společně zazpívali „Ona je ťažká, no totó, ó o“. A když na závěr přidali punkovou vypalovačku, lidi je nechtěli pustit z pódia. Na úplný konec dali reggae „Tak ahoj“, ale později se ukázalo, že se s letošním festem  neloučí definitivně.

Posledním hudebním bonbónkem byla česko-jamajská kapelka Švihadlo. Hned na začátku svýho vystoupení pozvali na pódium Polemic a společně zahráli skvělou věc „Reggae a ska-to je naše láska“. Pak už pokračovali sami a svým regéčkem bez problémů roztancovali snad všechny přihlížející lidičky. Byla to show se vším všudy a bez přehánění skutečný vrchol celého třídenního festivalu. Definitivně posledním songem byla dnes už kultovní záležitost „Zelený list“ a co že je tím myšleno pak názorně předvádělo několik skupinek rastamanů roztroušených po areálu.

Letošní fest se tedy opravdu vydařil. Počasí přálo (někdy až moc), pivko bylo, něco k jídlu taky, muzika výborná, jenom jedna věc  kazila dojem a to nejen mně-všude přítomný PRACH, přes který občas málem nebylo vidět, co se děje nahoře na pódiu. Ještě asi tři dny jsem ho cítil v nose. Jinak musím pořadatelům jenom blahopřát za bezchybně zorganizovanou akcičku, která udělala z Český Lípy konečně pořádné festivalové město.

STOP RACISM! FUCK OFF NAZI!


Metropunk No. 5, Ústí nad Labem, 24. 5. 2003

      Na pátý Metropunk jsme vyrazili v nejklasičtější sestavě já + Maritka a José, Mickey s Káčem, kteří na nás čekali jako vždy v šest před Metrem. Skupiny jako N.V.Ú., Volant nebo Rude Guerilla slibovaly fajn pařbu, takže jsme se náležitě těšili. Uvnitř Metra bylo celkem málo lidí. Dle slov Martíčka se většina potencionálních návštěvníků ještě nacházela v rozličných ústeckých nálevnách. Tito opozdilci začali postupně přicházet, takže v sedm bylo na místě slušně lidí.

    První vystoupivší skupinou byla mladá vsetínská partička Vysoké napětí. Hned zpočátku mě zaujali svou nápaditou hrou, která v sobě měla cosi, co chybí většině ostatních začínajících punkrockových skupin. Vsetíňáci zahráli hezky, už při zvukový zkoušce dokázali rozpogovat většinu přítomných mlaďasů (který ostatně pogujou na všechno, snad i na dechovku :-). Jen tak dál, těším se na další vystoupení. Další zahráli No side, který bohužel nemůžu hodnotit, protože jsem se věnoval jiným zábavám (karty, pivo, kámoši).

    Další nastoupila pořadatelská Houba. Tentokrát jsem si chtěl jejich set náležitě vychutnat, protože jsem si už stihnul oposlouchat poslední houbácký CD (který je opravdu skvělý). Bylo znát, že i Houba se chtěla před domácím publikem předvést v dobrém světle. Dokonce i zpěvák Majkl byl relativně střízlivej (později si to plně vynahradil), takže zdánlivě nic nebránilo parádnímu vystoupení. Bohužel se však projevilo katastrofální nazvučení - záhy totiž odešly odposlechy a zvukaři s tím evidentně nechtěli nic dělat - takže ze hry Houby bylo slyšet jenom zoufalý zpěv a bicí. Bída... :-( Tento neduh se projevil i u ostatních zbylých kapel a dost silně poznamenal dojem z celýho festu. Holt se vyplatí investovat do zvukařů.

    Dále zahrál Volant, kterej se mi poslední dobou líbí víc a víc. Já s Marit jsme si stoupli vedle pódia a mohli jsme si udělat obrázek o tom, v jakých podmínkách se hraje. Muzikanti nemohli naprosto nic slyšet, hrálo se prostě "nahlucho". Volant utrpěl víc než Houba, protože jeho hra je založena z větší části na saxofonu, kterej nebyl vůbec slyšet. Předposlední zahráli N.V.Ú. - nemá cenu popisovat. Kdo jednou zažil jejich koncert, dokáže si udělat představu. Výborný výběr písniček (od ska houpavý Dneska, přes smutnej "ploužák" Sestro až po If the kids..., kterou zpíval snad celej sál), Štěpánovo nasazení, prostě paráda. N.V.Ú. chtěli logicky přidávat, v čemž jim zabránil zvukař, kterej nekompromisně odpojil mikrofon, takže s ním Štěpán jenom vztekle praštil o zem. Zvukař měl fakt den :-(

    Poslední hráli Rude Guerilla, tentokrát již v kompletní sestavě a bylo to znát. Také jsem si všimnul hezky vyzpívaných doprovodných vokálů, budu si muset sehnat CD. Po povinných "Sraneckých" písničkách měli kluci skončit (zvukař opět vypnul mikrofon). Já s Marit jsme ochotně napověděli Jebe děda bábu,... - Guerilláci začali hrát, takže závěr byl náš :-))

    Posledních pár slov musím věnovat publiku. Na socky si člověk zvykne, ale fakt mě serou kindrsáci (severočeská koalice UL až Most), který neměli nic lepšího na práci, než se houpat na jednom světle, který pochopitelně nevydrželo. Serou mě magoři, který ničej zařízení klubu, kterej je ochotnej pořádat punkový akce. Fuck off!!!


Chotofest, Chotovice u Nového Boru, 26. 4. 2003

    Chotovický punkfest býval tradičním dostaveníčkem nás Severočechů. Poslední se bohužel konal již více než před dvěma roky, takže jistě každý uvítal iniciativu Libora a dalších Boráků, díky nimž jsme se opět hezky spařili :-) Podobná akce totiž na českolipsku výrazně chybí a dojíždět neustále do jiných měst člověka po čase unaví. Účast "pouhých" tří kapel nikomu příliš nevadila, protože Chotofest vždy skýtal řadu dalších kratochvílí - mnoho starých známých, venkovní oheň a především velice chutné pivo Staropramen 10, 11 i 12 stupňové za rozumné ceny 14,- 15,- a 16,-.

    Naše skupina vyrazila z Lípy ve složení: já, Maritka, José, Pinďa a Saxlán s Helčou coby zástupci exotiky (Sušice a Příbram). Na celý čáře zklamal Mickey, kterej se vymluvil pod průhlednou záminkou, že nemá boty! Autobus měl "zrychlení" (opak zpoždění, jev v českých krajinách velice nevídaný), vyjel už o dvě minuty dříve, než uváděl jízdní řad :-)) Do Chotovic jsme tedy dorazili kolem čtvrt na devět. V sále a hlavně v přilehlé hospodě bylo už narváno, celkový počet lidí jsem později odhadoval na 80. Přítomní by se dali rozdělit do tří skupin: domácí Boráci, přespolní Lípáci a početná skupina Ústečáků kolem skupiny Houba. Obsadili jsme svoje tradiční místo za zvukařem, odkud je blízko k výčepu a je hezky vidět podium a jali se koštovat místí pivo. José přijel již s řádným nákladem deseti kousků, které stihnul vypít v průběhu dne, takže téměř okamžitě upadnul do mírné letargie a nic moc (kromě pár her sedmy) s ním nebylo :-) O zábavu se postaral Čumis, kterej nám usnul na stole a kolemjdoucí ztichli jako pěny, jenom aby se nevzbudil a nezačal zase plácat ty svý kraviny :-))

    První zahrála slovenská skupiny K.P.L. Dle jejich tvrzení to bylo druhý vystoupení, ale rozhodně se jim vydařilo. Nevýhodou byl klasický fakt první hrající skupiny, kdy je obecenstvo ještě relativně střízlivé a tudíž ostýchavé, takže se nepoguje. Z jejich muziky jsem si zapamatoval hlavně hezky zahrané i vyzpívané předělávky od N.V.Ú. - Zdraháme nebo od Zóny - Chceš si žiť po svojom. Dobré vystoupení, jen tak dál.

    Poté nastoupila ústecká čtveřice Houba. Nastoupili vlastně pouze tři, zpěvák Majkl byl přinesen, takže mezi dvěma kamarády vypadal jako ukřižovanej Ježíš :-) Naštěstí se ale natolik vzpamatoval, že byl i schopnej zpěvu a nic moc se výrazně nekazilo. Kytarista Jirkoště zase vypadal, že po propíchnutí tváří by z něj teklo pivo proudem :-) Muzika Houby byla dobrá, škoda jen, že bylo málo lidí, takže se ani moc nepogovalo. Teď už bych díky Martíčkovi (thanx za CD) mohl hodnotit i nové písničky z alba Ať von zacvrč! (hlavně jsem pochopil, proč už není úvodní skladbou Antinazi, ale Hledáte dokonalost). Nechám si to ale až na Metropunk # 5, kterej bude příští týden.

    V přestávce po Houbě jsme se věnovali hlavně pivu - Saxlán musel vyvracet Tlamiczkovo tvrzení, že v Sušici začíná poušť. Nutno konstatovat, že ho vyvrátil výborně, skoro si při tom vyvrátil žaludek :-)) Poslední zahráli pražáci Rude Guerilla. Začátek jsem bohužel nestihnul, protože jsem venku na dešti klábosil s Martíčkem. Přes okno jsem ale zaslechnul cosi, co mi vlilo novou energii do krevního alkoholu - Kleš od Sranců Jehovových. V tu chvíli mi došlo, že Guerillu tvoří dva bývalí hráči Sranců a rychle jsem namakal do sálu. Pod podiem byl vyhecovaný dav asi deseti lidí, kteří se dožadovali dalších skladeb od této skupiny. Pochopitelně jsem se k nim přidal a posléze se i dočkal dalších písní. Fakt výborný, hezky se křepčilo, Saxlán pogoval jako čert :-) Guerilla vypadala dost překvapená i potěšená naším zájmem o tuto klasiku (to mi později potvrdil i jejich basák Johnny).

    Po skončení jsme na místě vytrvali asi až do půl čtvrtý v družném hovoru s ostatními účastníky festu. Po přesunu do Lípy jsme ještě chtěli navštívit svárovskou hospodu, která měla už naštěstí zavřeno, takže nedošlo k další devastaci mozků i jater. Fakt dobrá akce, já chci další!!!


Metropunk No. 4, Ústí nad Labem, 23. 3. 2003

    Po dlouhé zimní přestávce jsme se opět vydali na punkovou akci a samozřejmě kam jinam, než do Ústí pod Labem. Vydali je trochu silný slovo, protože za Lípáky jsem jel jenom já. Ostatní stávkovali (podle slov Cohagena "fotrovatíme" :-). Do Ústí jsem přijel už s dvoudenním předstihem, který se v sobotu opravdu silně projevil. Ve čtvrtek jsem totiž ladil formu v Železárně, v pátek slavila Maritka svátek a v sobotu jsem podle toho vypadal :-))

    Sraz byl jako vždy v šest před Metrem (popis klubu byl už v minulý recenzi, takže ho teď vynechám) a k naší radosti přišel i Myšák Mickey s Lahváčem (ne flaškou piva, ale s kámošem z koleje). Vlezný bylo celkem lidových 80,-, já jsem ho měl ostatně free. Mickey zkoušel jako vždy smlouvat, ale narazil na nečekanej odpor, takže musel platit :-)

    Na místě moc lidí nebylo, odhadem tak 80. Usadili jsme se ve strategicky výhodným boxu s výhledem na podium a jali se napájet desítkou Staráčem za 14,-. Sál se postupně zaplňoval, přijeli i boráci Libor s veličenstvem Tlamiczkou, kterýho jsem neviděl už od letního RFP v Českým Brodě. Lidí byla pestrá směsice všech stylů, i když bych řek, že jich bylo celkově míň, než na listopadovým Metropunku 2.

    První hrála skupina Zpraku! a dost se mi líbila. Punková klasika, výborná muzika na pogo a na rozjezd koncertu. Doporučuju, resp. chtěl bych sehnat. Po nich nastoupila pořádající Houba, která mě tentokrát mírně zklamala. Sice jenom drobnostma - první nezazněla klasická zahajovací skladba Antinazi a na můj vkus bylo zařazeno hodně písniček z novýho alba Ať von zacvrč, který jsem ještě neslyšel, takže jsem písničky neměl dostatečně "naposlouchaný". Nic moc se nekazilo a Ptáčkos svým alkonasazením zase trochu pozvedl úroveň koncertu. Podle slov Martíčka totiž každý výtěžek koncertu (max. tak 30,- Kč) věnuje ostatním členům kapely, aby se mohli opít a zrovna Ptáčkos ještě před začátkem vypadal, že vypil nejmíň tři kila :-)))

    Pořadí dalších hrajících kapel mi trochu uniká, protože jsem se přeci jenom víc věnoval pivu, který mi místo do hlavy lezlo do trubek, takže jsem každejch dvacet minut chodil na WC. Zahrály ještě skupiny In public ill, Laik a hlavně polská Leniwiec, kterou jsem již opět sledoval. Zněli fakt výborně, líbili se mi asi nejvíc z celýho koncertu. Textům jsem sice nerozuměl ani písmeno (polsky neumim ani pozdravit), ale hudba to plně vynahradila. Skvěle "odsejpající" punk s akordeonem (zapomeňte na Sestry nebo Zvlášku) a s trumpetou, prostě prima nápad. Pokud Leniwiec ještě někdy zavítaj do ČR, rozhodně na ně půjdu!!!

    Poslední hrál znovuobnovenej Šanov. Co k nim říct... Pokud bych je měl hodnotit dle školních parametrů, tak by dostali asi 3-4. Slyšel jsem je už před rokem a říkal jsem si, že se teprve rozjížděj a určitě se zlepšej. Opak je bohužel pravdou. Znějí sice dobře, v podstatě stejně, jako když si doma pustíte jejich CD, ale něco jim chybí... Písničky stále stejný, naprosto statický muzikanti a ani démonickej zpěvák Šantrůček nemůže rozehnat nudu. To, že prasečinka Frančesko zazněla za nadšenýho pořvávání pár kindrpunků asi třikrát po sobě, neznamená, že se líbí i ostatní (ne)mlčící většině. Myslim, že Šanov s nastoleným trendem už moc dlouho nevydrží. Asi by to chtělo zkusit vymyslet nějaký nový kousky...

    Po Šanovu jsme ještě chvíli klábosili s Liborem a Tlamiczkou. Libor připravuje na 26. dubna nový Chotofest (viz. koncerty), takže se můžeme těšit na vopravovej mazec. Tlamiczkovi zase patří dík za moje poslední pifko, protože jsem byl už fakt bez pěnez :) Potě jsme se odebrali do hajan a po menších problémech (zákeřně nás napadly schody :-) dorazili domů. Druhej den jsem měl pocit, že chcípnu na bolest hlavy. Desítka totiž asi kolem jedenáctý hodiny večerní došla a nám nezbylo nic jinýho, než lemtat dvanáctku, po který mívám strašný kocoviny.

    Závěrem ještě pár slov k lidem a k prostředí. To bylo jako vždy super. Doufám, že Metro bude ještě dlouho fungovat. Skvělej klub. Lidi byli taky v pohodě, skoro nikdo nesockoval, žádný problémy jsem nezaregistroval. Je znát, že nám na severu Čech roste nová generace punkerů, protože na místě bylo hodně neznámejch novejch xichtů. Taky mě mile potěšil fakt, že se v klubu dalo sehnat hodně muziky, protože na místě byly tři "stánky", kde se daly levně koupit výborný kousky. Na příštím Metropunku v květnu nashle!


Košice, Jumbo centrum, 19. 12. 2002

    Na tento koncert som pôvodne ani neplánoval ísť (vlez za 160,- Sk je pre mňa trošku moc) , ale rovnako bohatý Pepa a spol. ma presvedčili ze majú spôsob ako sa dostať na koncík zadara (aj keď som si o ich pláne myslel svoje). Pepo poznal zvukára a dohodol, že odnesieme bedýnky a nádobičko a on nás dostane dovnútra. Asi o 3tej poobede sme sa zišli, nanosili bedničky a mohli sa venovat iným činnostiam. Po čase sa nám podarilo stretnúť aj Adama s totálne vykaleným Pištom (ktorý to komentoval asi tak že poobede nemal čo robiť a tak sa trochu ožral :)) a vybrali sme sa na zvukovú skúšku.

    Jumbo centrum je vyložene nepríjemny socialisticky kulturák s kapacitou asi tak 800 ludí (môj slepý odhad.) Zvukovku prerušoval iba Hviždo svojim neustálim vykrikovaním. Postupne (pomaly) sa vnútri začali zbierať ludia a tak koncík začal asi o pol hod. neskôr. Prvá vec, ktorú páni muzikanti v poloprázdnej sále zahrali, bolo Slnko v sieti. Pred pódiom ideálny počet ludí, skrátka nádhera. Menej príjemna bola situácia s občerstvením. Na sále nepredávali vôbec nič a tak jediním zdrojom obživy bola krčma pred sálou s extrémne neflexibilnou kelnerkou, 10 min. frontou na pivo a vražednými cenami (kelímkova 10° za 18,- a 12° za 22,-), ale vždy lepšie ako nič.

    Postupne sa sála zaplnila (odhadujem tak 250 až 300 kusov) a Polemici hrali striedavo klasiky (Gangster ska, Hurikán, Baba
ryba, Do ska, Jah live, Ona je taká, Yahman, Čo s tým?,...) a veci z novej dosky, ktoré podla mňa za vela nestali a tak som ich buď prekecal alebo prestal vo fronte. Ku koncu sme sa začali dosť hlasito dožadovať Rudieho a Skanku, kapela vyhovela a pod
pódiom nastalo šialenstvo, z ktorého menej odvážni jedinci odchádzali a ktoré bláznov doháňalo ešte k väčšiemu nasadeniu (že Adam). Kapela potešila ešte Komplikovanou (pri ktorej sa objavil prvý skokan, ktorý nedopadol najlepšie) a koncert mal skončiť.
Polemici sa našťastie ukázali na pódiu ešte 2x a zahrali You can get it a Tak ahoi! a potom už aj napriek tomu, že sme sa asi 15ti členná skupinka dožadovali Top secret mana definitívne padla.

    Tí majetnejší a bez záväzkov absolvovali ešte exkurziu s témou pivo po meste a my bez peňazí a so záväzkami k zvukárovi (zdravím Nojpisa, ktorý nemal ani záväzky a napriek tomu nám pomohol s nosením) sme poodnášali aparatúru a rozišli sa domov. 
Na záver ešte pár slov k publiku a atmosfére: publikum bolo ako som predpokladal naprosto rôznorodé: punkáči, rastamani, skejťáci, diskofili, pár sharpov  a čo ja viem ešte čo.... (to bol aj jeden z dôvodov, prečo sa mi moc na koncík nechcelo ísť). Sál bol na môj vkus moc velký, ja mám predsa len radšej hospodskú atmosféru. Ceny boli naprosto smrtelné - 160,- Sk za vlez je podla mňa trochu prehnaný, adekvátnych by bolo tak 60,- až 80,- Sk. Celkovo by som to zhodnotil ako priemerný koncík, od ktorého som neočakával nič menej ani nič viac.


Metropunk No. 2, Ústí nad Labem, 23. 11. 2002

    Po delší době se v severočeské metropoli konala větší akce, resp. punk fest v podání skupin Volant, Sex deviants, Houba, Jaksi taksi, Gauneři a Podivná formace. Místo posledně jmenovaných měla hrát kapela T.S.V. (Tanec svatého Víta), ale na poslední chvíli došlo ke změně. Od posledního chabařovického festu uplynul víc než rok, takže jsem se na muziku i na starý kámoše hodně těšil.

    Akce se konala v RC Metro, který v Ústí funguje cca tři čtvrtě roku a musím říct, že takových klubů by to chtělo víc. Metro sice není klasickej punkovej pajzl, konají se zde i techno nebo house party, ale prostředí působí hodně dobře. Klub se nachází v centru města, což je velmi výhodná poloha (narozdíl od periferních Chabařovic). Podle pořadatelů se dovnitř vejde až 800 lidí, takže si to určitě dokážete představit...

    Ale od začátku. Jakožto zástupci CL punku jsme tentokrát byli pouze dva - já (tentokrát již bezčíratý - po pěti letech, búúú škyt :-)) a věrný Mickey. Mou maličkost doprovázela samozřejmě Maritka. Na místo jsme dorazili krátce po šestý hodině večerní. Hned u vchodu nás dostal Martíček z Houby, kterej okamžitě po spatření Mickeyho vypálil hlášku: "Vlezný 60,- je f pohodě, nee??" Že by Myšákovo smlouvání znali už i v Ústí? ;-)) Klub byl už dost silně zaplněnej všehochutí stylů. Z popisu lidí jsem totiž pochopil, že se v Metru vedle punkový scény nachází i místnost, kde se odreagovávají technaři a podbobný živly, takže to podle toho vypadalo. Vedle čír a rozcuchů, rasta copánky, dredy a další úpravy ze kterejch mě jakožto ortodoxnímu punkerovi zůstával stát (rozum :-). Dále se hodně projevuje "united" myšlenka, ke které jsem osobně dost skeptickej, takže bylo k vidění i hodně skinheadů.

    Po přivítání a šťastném shledání s většinou staré chabařovické party jsme vystáli děsnou frontu na pivo, která nás ostatně provázela celej večer - jedna z mála výtek, co takhle vylepšit obsluhu?!? Pivo desítka za 14,- která však záhy došla a proto jsme museli přesedlat na dvanáctku za 17,-. Ceny celkem v pohodě.

    První začal hrát pardubickej Volant a musím střízlivě (tou dobou ještě jo) poznamenat, že zanechali zřejmě nejlepší dojem ze všech kapel. Chytlavý písničky, super předělávka od Aurory (titulní píseň z nového CD Paramo, Semtín, Pervitín), hra na ságo - prostě hezký vystoupení. Poté nastoupili Sex deviants, na který jsem se těšil asi nejvíc. Byl jsem však dost zklamanej, a to hlavně díky špatnýmu nazvučení, kdy zpěvačka nejprve nebyla slyšet vůbec a pak už se z reproduktorů ozývalo jenom uširvoucí pískání :-(

    Další hrála pořadatelská Houba, která zároveň i pokřtila nové CD. Zpěvák Ptáčkos Michael absolvoval další klasickej koncert dle osy - nesmělý chlapec na baru objednává pivo - rozjetej frontman zpívá do kelímku a připíjí mikrofonem - opilec je dopraven mimo hlavní cesty, následně pak odnesen domů :-) Ne, tak strašný to nebylo. Houba hrála hezky, nic moc se nekazilo a zaznělo i hodně písniček z nový desky Ať von zacvrč. Pokud se potvrdí nasazení z koncertu, je zřejmé, že bude deska lepší než Kuře punk-pao.

    Po Houbě se dost výrazně projevil problém s čekacíma dobama na pivo (cca půl hodiny). Ti chytřejší (já a spol. :-) odešli už před koncem Houby na bar, ti ostatní pak čekali. Další hráli Jaksi taksi s novým kytaristou (?). Plac před pódiem byl stále hezky zaplněnej, pogo se vařilo, prostě pohoda. Mickey, kterej vydržel pogovat na Houbu i JT, na čas přišel k nám - četné otisky bot na nohách svědčily za vše. Předposlední hráli plzeňáci Gauneři. To už se klub začínal pomalu vyprazdňovat. Zůstávali zřejmě pouze přespolní čekající na první ranní vlaky. Gauneři hráli typickej Oi/punk. Na place zůstali asi jenom jejich kamarádi. Hudba nebyla špatná, hodně rychle "odsejpacící", ale přeci jenom se již projevila pokročilá hodina. Za zmínku stojí hezky přezpívaná předělávka od Ramones. Poslední hráli náhradníci Podivná formace, kterou jsem už ani nedokoukal, protože se šlo spát.

    Na konec jako již tradičně pár slov k lidem. Jak jsem zmínil výše, na místě bylo hodně známejch ze starejch chabafestů. Hodně z nich mě nepoznávalo, naopak se ke mně hlásili lidi, který já neznám. Za celou dobu jsem nezaregistroval jedinej problém, somroval na mě pouze jeden člověk, a to asi jenom z principu :-)


Jablonec nad Nisou, Výstaviště, 8. 3. 2002

    Na punkovej minifest do Jablonce nad Nisou jsem se těšil jak malej Jaryn (pozdrav všem Jaroslavům :-), protože jsem skoro celou zimu nikde nebyl. Výše uvedené kapely slibovaly nevšední zážitek a podle neoficiálních zpráv měly hrát i skupiny Kohout plaší smrt, No feelings a jablonecká Provokace. Ani jedna z nich bohužel nezahrála.

    Naše parta po menších komplikacích a průtazích vyrazila v nejsilnější sestavě - já + Marita, José a Mickey. Zklamal pouze Martin, kterej na místo srazu nedorazil. Zdánlivá nevýhoda byla ta, že jsem coby řidič neokusil až do cca 2:30 druhého dne alkohol. Naštěstí jsem v tom nebyl sám, protože moje Maritka solidárně se mnou držela basu a též nepila. Po příjezdu do Liberce jsme nejdřív zamířili na kolej, kde došlo k povinnému zkrášlení (stavění číra) a k rozšíření výpravy o Saxlána, jakožto zástupce západočeskýho punku.

    V Jablonci došlo k tradičnímu bloudění (vzpomínky na rok starou akci v klubu Panzer). Naštěstí se nám už napotřetí podařilo v bludišti jednosměrek najít správnou odbočku, takže jsme parkovali prakticky přímo před místem konání, před Výstavištěm. Po zaplacení 100,- vstupného jsme se ocitli uvnitř pro punk netypického objektu. Bylo zde ještě relativně prázdno, i když nebýt Pana Káče (zdravím), tak bychom si asi nesedli. V tuto dobu začaly tradiční pivní orgie, kterých se tentokrát zúčastnil jenom José zdárně podporovanej Saxlánem - oba si dali jen tak cvičně deset kousků :-) Já jsem se vytasil s lahví Matonky, kterou jsem díky svý štíhlosti propašoval přímo před zraky bdělých pořadatelů :-))

    První začala hrát teplická formace Model 77. Naposled jsem je viděl v prosinci v Ústí nad Labem a musím konstatovat, že u nich došlo ke značnému zlepšení. Jednotlivé písničky mi už nepřipadaly tak monotónní, jen tak dál. Další se na pódium vydrápala populární čtveřice Houba, která se mi z celého večera líbila asi nejvíc. Z podia se na nás valila jedna klasická pecka za druhou
a parta zahrála i pár novejch věcí (nová deska se má nahrávat na podzim). Celé vystoupení bylo přímo nabito energií, a to hlavně díky frontmanovi Michealovi, až si člověk občas říkal, kde se to v tak subtilní postavě bere (že by díky alkoholu? :-)) Houba zkrátka pobavila přítomné pogující i nepogující. Dále zahrálo Totální nasazení ze Slanýho, který jsem ovšem neviděl, páč jsem si musel jít na chvilku sednout a občerstvit se douškem minerální vody :-) Poslední hrál Šanov, kde z původní sestavy zůstal pouze zpěvák/basista Šantrůček. Dost jsem se na ně těšil a nebyl jsem vyloženě zklamanej, i když jsem toho asi čekal víc. Hudba zněla bezvadně, ale chvílema se mi zdálo, jakoby utahaně. Asi to bylo pokročilou hodinou a "mrtvým" publikem (bylo už po
půlnoci a mnohým punkerům se podlamovaly nejen číra). Rozhodně bych však čekal víc, než třikrát zahranou prasáckou odrhovačku Frančesko...

    Po Šanovu se sál prakticky vylidnil a i my jsme vyrazili na místo našeho noclehu, do Liberce na Harcov. Až později jsem se dozvěděl, že měla hrát ještě Provokace, ale díky nepřítomnosti lidí nehrála :( Na Harcově jsem pouze "vyložil" Saxloše, Myšáka a Maritu a vrátil jsem se do JBC pro známýho Míru a jeho slečnu, kterejm jsem slíbil odvoz do Liberce. Po absolvování taxi služby
jsem konečně dorazil na pokoj, abych mohl v klidu vypít v rekordním čase tři lahváče, který mě po zásluze "porazily".

    Na závěr jako již tradičně pár slov k prostředí a lidem. Sál vcelku prostornej, i když bych řek, že se spíš hodí k výstavám, popřípadě burzám. Mě spíš vyhovujou klasický hospodský zábavy, ale to je věc vkusu. Naprosto jsem však nechápal z "diskotékového" osvětlení - po obou stranách podia stály dva podstavce s žluto-červeno-růžovo-modrýma neustále blikajícíma
světlama - prostě děs. Ještě chyběl stroboskop a točící se koule, bleee... :-O Lidi byli celkem v pohodě, na místě bylo dost známejch z minula - Houbáci + ústečáci, Johnny a jeho parta, severočeská legenda Peirac (toho času opět punker :-). Dost mě "točily" liberecký děti, který dělaly na můj vkus trochu velkej bordel (házet po sobě židlema mi nepřipadá jako fajn zábava), ale to mohlo bejt způsobený mojí střízlivostí. Dále se dost výrazně projevil fakt, že v Jablonci převládá styl Oi!, i když o pravověrnosti některých přítomných Oi!kařů se dalo i při největší shovívavosti silně pochybovat. Heslo UNITED zde zřejmě funguje na základě vzájemýho přehlížení... Předností bylo, že nikdo nesomroval, což pokazil pouze Saxlán, kterýmu došly cigára a ve výčepu žádný neměli a nějakej místní opilec, kterej na mě vysomroval doušek Matonky v domění, že jde o "stáčený víno". Po pozření alkoholfree nápoje jenom nenávistně zasyčel: "Dyk je to voda!?!" a  odpotácel se neznámo kam :-) Sečteno a podtrženo - prima akce po dlouhý zimní přestávce!


Knockout fest No. I, Liberec, 23. 2. 2002

    V místním klubu Ritual se po krátké odmlce zase konal punkový koncert. Změna proběhla v názvu a tak místo na Clokwork fest jsme v sobotu vyrazili na Knockout fest pořadové číslo jedna. Vystoupit měly české kapely Houba a Kohout plaší smrt a německé The Creeks a The Venusshells. Ty znal asi málokdo a tak se jediným zdrojem informací staly plakáty. Ty slibovaly oi!punk, vzor 77 (The Creeks) a punk s prvky psychobily (The Venusshells). Vzhledem k mezinárodní účasti stanovili pořadatelé vstupné na sto korun českých, přesto se však Rituál docela rychle zaplnil směsicí pankáčů, skinheadů a dalších příznivců punkové hudby. Pro majitele klubu to byla jistě příjemná změna, neboť klub poslední dobou nepříjemně zeje prázdnotou - např. v pátek před koncertem jsme do Rituálu zavítali kolem jedenácté a v tuto jinak rušnou dobu se v něm nacházel pouze pan vrchní.

    Začátek byl oficiálně stanoven na osmou hodinu večerní. Hrát se ale začalo až po deváté, takže bylo dost času na pár piv a pokec se známýma. Jako první vystoupila místní kapela Kohout plaší smrt, průměrný punkrock bez nějakého výraznějšího nápadu nebo čehokoliv jiného, co by zaujalo. Příjemným zpestřením se stala promítačka. Na zdi nad pódiem jste tak mohli během večera sledovat například dobrodružství kocoura Mikeše a jeho přátel. Další v pořadí byla Houba, na kterou se již na parketě rozjelo celkem solidní pogo. Jelikož jsem Houbu viděl v krátké době dvakrát za sebou, tak mohu směle srovnávat. Turnov ze souboje vychází s lepším skóre, neboť tam mají lepšího zvukaře a klub s lepší akustikou. Co se týče kapely, ta hraje pořád v klídku. Na někoho možná působí jednoduše, mě ale jejich hudba baví a mám ji rád. Třetí vystoupivší kapelkou byli The Creeks, kteří předvedli také slušný výkon. Zahráli docela chytlavý punk, ale rozhodně nebyli ten večer nejlepší německou kapelou na place. Po nich totiž nastoupila kapela The Venusshells, na kterou jsem byl opravdu zvědav. Dívčí duo kytara plus zpěv a basa doplňoval velice šikovný pan bubeník. Hudební produkce měla spád a dívčí zpěv mě fakt uchvátil. Navíc ta něžnější část kapely nebyla vůbec ani trošku ošklivá. Rozhodně budu rád, pokud děvčata (a pán) zas někdy zavítají do Čech. Od soboty sháním jejich kazetu. A co říci závěrem? Nebojte se prasat, každá svině má svýho řezníka:-)


Mirotice, 2. 2. 2002

    Je začátek února, lokalita Mirotice (okres Písek). Po devíti letech se zde konala akcička, a to punková svatba manželů Římanových. K poslechu a pogu přijeli zahrát kapely Red Insect, Gauneři, N.V.Ú., Telex a britší Los Paraliticos.

    Začátek akce byl naplánován na osmou hodinu večerní. Lidiček se sjelo cca 200 kousků (akce byla pouze pro zvané - pozn. by Maxi), celá obec punková z ČR. Jako první se na pódiu objevují Red Insect - punk as fuck Rakovník. Byli OK, jejich agresivní dravý revolt punk mám velmi rád. Vystoupení trvalo asi 45 minut (pokud je ještě neznáte, doporučuji jejich demo nahrávku Red Insect + Nonconformist - vyšlo u Emergency recs. nebo debut Viva republica). Čas na hodinkách ukazuje 21:00 a své nástroje připravují plzenští Oi/punk Gauneři. Jejich hudba je celkem v pohodě - melodická, rychlá, ale texty mi nemají co říct, což je velká škoda. Jinak mi jako lidi nepřijdou 100% OK. Na kytaristu jméno Gauneři sedí jako ulité!

    Asi kolem půl jedenácté bere mikrofon do svých pokérovaných rukou Karel Bouša. Ano, to je legendární punk parta ze Strakonic - Telex. První song co vybalili, byla Afrika. Naprosto totální bordel-pařba-pogo. V kotli to bylo pěkný maso, několikrát jsem zblízka zahlédl parkety... Ale zase jsem se zvedl a jel dál! Následovaly další pecky jako Skejtbordová Růžena, Generace, Zlatý slavík, Mrtvej nosič vody, Továrna na sny, Lidi, děti, kanibali, Strejda Emil a další. Nezapomněli ani na hymnu Novoduru (původní název Telexu) - Novodur. Telex překvapil svým nasazením, bylo to parádní vystoupení. Musím dodat, že Telex už nehraje, poslední koncert měl 31. 8. 1996 v Katovicích u Strakonic. Dnes zahrál jen speciálně pro tuto akci, pro manžele Římanovy. Ale nemusíte mít strach, že Telex už nikdy neuvidíte. Jyřýček a Štěpán z N.V.Ú. ukecali Karla Boušu a Telex se objeví na Antisociety festu ve Svojšicích u Přelouče. Další akce Telexu má být v červenci ve Volyni u Strakonic.

    Jako předposlední nastupují hradečtí N.V.Ú. a jejich klasický agropunk. Tuším, že jsem je viděl poprvé s novým basákem. N.V.Ú. na lidi vychrlili materiál především z alb Čáry, máry, fuck a Z řady. Samozřejmě, že nechyběl ani cover od Sham 69 - If the kids are united - hymna Punk'n'Oi a na závěr Anarchistická lidová. Poslední kapela Los Paraliticos začala hrát kolem jedné hodiny, což bylo pro mnoho lidí docela dost pozdě. Únava zapracovala i u naší výpravy a tak jsme se pomalu chystali na odjezd do našeho uranem U238 ozářeného městečka Příbrami.

    Závěrem: akce byla super, super muzika. Taky bych bral svatbu, na které by mi zahrál Telex nebo třeba.....? Kdo ví ;-)


Turnov, RC Pyrám, 26. 1. 2002

    Na poslední lednovou sobotu byl do klubu Pyrám na okraji Turnova ohlášen koncert kapel Houba, Totální nasazení, Šanov, Model 77 a No feelings. Klubík je to opravdu útulný a musím říct, že mi docela přirostl k srdci. V minulosti už s ním měly čest kapely typu Zóna A či N.V.Ú. a tak jsem předpokládal, že i tentokrát bude připravena kvalitní punková zábava.

    Na místo činu jsem dorazil s ženou kolem tři čtvrtě na osm. Klub byl ještě zavřen a dva týpci u vchodu mi na mou otázku kolik bude vstup odpověděli velice neuspokojivě, stovku až dvě kila. Prý už mají zkušenosti. Nakonec se platilo 90,- Kč, což je pro 
středně movitého punkera ještě přijatelné a socky se hold musej na nádru otáčet. Protekční stůl jsme vychytali dík lidem z Houby a tak jsme mohli pozorovat jak se klub pomalu, ale jistě plní pankáčema a jinýma typama z širokého okolí.

    V devět hodin nastoupila jako první Houba. Koncert oživili několika novými skladbami a hláškou, že nové album by se mělo natáčet na podzim. Krom nových věcí hráli písničky převážně z posledních dvou alb plus několik starších osvědčených skladeb (Ústí pod Labem). Jejich vystoupení jsou standardně na výši, hlavně ale nechybí sranda. Po Houbě zahrál Model 77, který jsem 
určitě někdy slyšel, asi na Chaba, ale tenkrát jsem ho moc nevnímal. Jejich muzika není špatná, ale moc nezaujala. Jako další bylo ohlášeno Totální nasazení. Kotel se opět začal plnit a Totáči zahráli podle očekávání. Z jejich vystoupení jsem měl velkou radost, viděl jsem je asi po roce a půl, kdy hráli v našem bývalém rockovém klubu Golet (dnes se mu přezdívá hausklub). Po několika přídavcích kluci ze Slaného vyklidili pole pro poslední kapelku.

    No Feelings nedorazili a tak na pódiu začali ladit své nástroje muzikanti z Teplic. Na ně jsem byl opravdu velmi zvědav. Z původní sestavy Šanovu zbyl údajně již jen zpěvák Šantrůček a musím říct, že to vůbec nevadilo. Tento pán se postaral o můj nejsilnější zážitek večera. Z jeho suverénní exhibice jsem byl naprosto unešen a myslím, že jsem zdaleka nebyl sám. Při hraní se z pódia valila mohutná vlna energie, starý punkový klasiky jako O nás, Děti či Prasata moc potěšily. Z místa činu jsem odjížděl po jedné hodině ranní a Šanov ještě hrál.

    Když to shrnu, tak muzika výborná, klub na úrovni a lidi v klídku, takže Pyrám nezklamal. Akorát ke konci se na sále začalo pár lidí strkat a vyměňovat si bouřlivě své názory. Ani nevím, jaký k tomu měli důvod, ale chlapci, pokud se napijete a chcete se rvát, tak jste kašpaři a měli byste raději příště zůstat doma. Na závěr bych se chtěl zmínit ještě o tom, že 8.3 se v Jablonci koná repete. Vystoupit by měli všechny kapely, co hráli v Turnově, takže pokud nemáte nic v plánu, určitě přijeďte! 


Hradec Králové, El Diablo, 1. 12. 2001

    Tři hodiny ráno a člověk mrzne na nádraží v Hradci Králové, občas u něho somrujou peníze roztodivné existence od nagelovaných diskofilů, přes podivuhodné dobrodruhy, až po naše východní bratry odněkud z ukrajinských luhů a hájů. Teplota klesla pod bod mrazu a můj do pasu sahající křivák počal jevit izolační nedostatky. To jsou okamžiky, kdy si člověk klade otázky: „Co tu ksakru dělám?“, „Jak jsem se sem dostal?“ a „Mám to vůbec zapotřebí?“. Jak se vůbec přihodí, že v neděli ráno mrznete na hradeckém hlaváku s kapucí přetaženou přes hlavu, drkotajícími zuby zimou a strachem, aby z vás ten okolo procházející ukrajinec nevymlátil  posledních pár peněz, co stačí akorát na vlak? Docela jednoduše. K tomu, dostat se do takové situace, nemusíte být ani duševně chorý, ani masochista, ale docela obyčejný fanatický milovník hudby, kterému kluby v jeho rodném městě přijdou už okoukané. No, když se teď nad tím zamýšlím, „fanatický milovník hudby“ má v sobě určitě trochu masochismu (protože se občas dostane na koncert, na kterém jeho subjektivní hudební vkus více jak trpí) a hodně bláznovství.

    Ale když se ke mně donesla zvěst, že můj milovaný klub El Diablo se znovu otvírá veřejnosti, jenž jest nakloněna punku, ska, Oi!, hardcoru a vůbec undergroundu, neváhal jsem ani minutu, zjistil nejbližší akci a vyrazil. V 15:45 mi po desetiminutovém čekání na Černém mostě už začali mrznout uši, ale spasilo mě auto přímo do Hradce. U kamarádky jsem se výjimečně posilnil čajem a v půl deváté dorazil do ďáblovy sluje. Musím konstatovat, že rekonstrukce se zdařila, pár nových maleb na zdi, nové stoly, rozšířený bar, a trochu zvětšený prostor, křesla. Vstupné 80,- je standard a tak by to asi mělo vypadat. Co se ovšem nezměnilo je otřesná a vyčerpávající fronta na pivo. Čekat půl hodiny kvůli tomu, že až na vás přijde řada, tak akorát dojdou půllitry, je opravdu jen pro silné povahy. Zkousnul jsem to, ale nechápu. Myslím, že mít na baru dostatečný počet sklenic nepatří mezi neřešitelné problémy. Zaplatit více lidí u baru, aby člověk při čekání neusnul, je už jiná věc a asi i daň za levné vstupné a nápoje.

    Kolem výběru kapel byl poněkud zmatek. Na www.czechcore.cz byly uvedeny skupiny Fast Food, N.V.Ú. a Suffer, na jediném plakátu, co jsem viděl v Hradci, zase V.T. Marvin, N.V.Ú., Thalidomide a Suffer. Já přijel hlavně na třeboňské melohardcoristy Suffer a tak jsem byl poněkud nervózní, aby dorazili. Jako první začali nakonec kolem půl desaté na pódiu ladit pražáci V.T. Marvin. Sranda punk v jejich podání působí hodně neopoppunkovým dojmem, některým textům nelze upřít vtip, ale celkově se jedná o podprůměr a lidi se jim nikterak rozpohybovat nepodařilo. Dle složení publika bylo ovšem také zřejmé, že většina fanoušků se přišla podívat a vyřádit na N.V.Ú. Na sále bylo hodně skinheadů a atmosféra dýchala profláklým heslem a stejnojmennou skladbou od Sham 69 If The Kids Are United.

    Envéůčka se na řadu dostali o půl jedenácté a sklidili tradiční pozitivní ohlas. Show na pódiu začínají poslední dobou zdravě oživovat různými vložkami jako například obrázek Martina Maxy na bicích, či s přeparafrázovaným textem odehranou skladbu Žít jako člověk z filmu Dobří holubi se vracejí, byť je pojatá ve smyslu jakési pocty Lemmymu z Mötorhead a o něm si já myslím všelicos. Polovina vystoupení, a to včetně takových skladeb jako jsou Nenávist, Mysli na mě až budeš pod ním či Na Vodstřel, mi přišla ještě fádní a málo energická. Ale se zahráním hitu poslední doby, skladby Sestro věnované legendě hradecké Oi! a punk scény, Žabákovi, se vše změnilo. Ostatně, kde také jinde by se už tato píseň měla hrát, než-li v El Diablu a než-li pro hradečáky. Přesto se vše obešlo bez přehnaného sentimentu nebo mi to aspoň tak připadalo. Nepamatuji, kdy na mě koncert N.V.Ú. měl naposledy tak pozitivní účinek. Zazněla většina nových i starých hitů, na závěr nezbytná Anarchistická lidová. Snad lehce atmosféru kalil jeden člověk neustále se pokřikem „Fucking USA“ dožadující písně Sereme na stát, ačkoliv Štěpán několikrát prohlásil, že „USA byli teď vyfuckovaný tolik, že víc už snad nepotřebujou“ - docela rozdílný přístup v porovnání kupříkladu s nedávným vystoupením Red Insect na 007, kdy skladbu USA Bestia uvedli slovy: „Pro ty obchodníky z New Yorku“. Já osobně nevím ke kterému stanovisku se přiklonit a bylo by to téma pro mnohem obšírnější článek a polemiku. Štěpán nakonec křiklouna odbyl slovy: „Já tě fuckuju s tím Fucking USA pořád, vole“. A bylo.

    Suffer - kapela věrná tradičnímu hardcorovému stylu ve smyslu rychlé, ale chytlavě melodické hudby kombinované s posmutnělým, naléhavě melancholickým hlasem. Zazněla většina skladeb z alba When The Whales Die. Co mi však přišlo nepochopitelné, byl naprostý odliv fanoušků ještě před začátkem jejich vystoupení. Že by kids museli být do dvanácti u maminky? O třetinu ďábelské populace se sál vylidnil (aspoň nebyla fronta na pivo), holt skinheadi a i dost punkerů, tento druh hudby evidentně k srdci nijak zvlášť nepřirostl. Pro mě byli vynikající, i když jsem je čekal možná ještě lepší. Po zaznění posledního akordu začala z El Diabla odcházet valná většina a počínalo být jasné, že Thalidomide už asi nebudou. Počkal jsem ještě patnáct minut a vydal se na noční a hlavně zimní procházku městem.

    A teď bych vlastně mohl začít psát první odstavec této recenze s tím dodatkem, že odpověď na otázky: „Co tu ksakru dělám?“ , „Jak jsem se sem dostal?“ a „Mám to vůbec zapotřebí?“ je naprosto jasná. El Diablo zahřálo u punkového srdíčka a já pln dobrého rozpoložení studuji rozpis festivalů na příští víkend a žhavím telefony svých  přátel a známých. “Nezbývá než doufat, že máme dost sil…“.

[ Index | Skupiny | Koncerty | Mp3 archív | Fotky | Recenze | Pokec | Odkazy | Thanx ]