H.N.F. - story (fanzin Šot č. 6 - vyšlo na přelomu 89/90)

     Docela regulérní válka to byla, tahle historie jihlavské punkové skupiny HNF. Válka jako každodenní záležitost, permanentní stav současných lidských vrhů je hlavní, neřku-li jediné téma jejich tvorby. Kdo to chce přesněji, tedy sklonek pětaosmdesátého, kdy na společné akci ve Zborné u Jihlavy proběhla premiéra pořadu "Na barikádách z popelnic" - až prosinec 1988, kdy si jako HNF zahráli naposledy.

     Zpočátku se nechávali znát pod přezdívkami (pseudonymy): Biafra, Kosťa a Naci. Postupně z nich vylezli brášci Petr (g, voc) a Pavel (dr) Štěpánovi a Leoš Kostelecký (bg). Jejich materiál byl od samýho počátku takovej sympatickej, nestrojenej. Třeba takovej "Mrtvej přítel" nebo "Reklamní modely". Bohužel se z tohohle debutového repertoáru nic nezachytilo v použitelné kvalitě (magnetofon)...

     "Každou chvíli tady můžeš přijít o kejhák" Trrrrrrrrr, dun, dun, dun. V počátku převažovaly převzaté skladby skupin jako Buzzcocks nebo Virgin Broons, ale bylo jasné, že větším přínosem jsou původní písně. Nejostřeji je to napáleno na první kazetě "Válka", krátce po vyhlášení výjimečného stavu, v červnu 1986. "Už jede jede fiakr smrti", "Co to je? Co to je ? Co se to s tebou děje? To svět se posral!!!" Jeden z největších hitů první kazety. Celkem slušná píseň, ale 
skutečnými vrcholy týhle várky je titulní "Válka" a "Tanky". Ani "Tichý žert" a pár dalších není k zahození. Rozhodně však silný dojem. Dokonce tak silný, že zdejší špičky neměly později už následníky.

     Teprve po premiéře programu "Obyčejní hrdinové" (březen 1987) se věhlas šíří po celé republice. Kapela postupně koncertuje i v Bratislavě, Praze i Brně. Za rok po "Válce" jsou nahráni na magnetofon i "Obyčejní hrdinové" a za další měsíc (srpen 1987) je zaznamenán i projekt "Hororový věk", čtyřpísňová kazetová dvanáctka, "dárek nejblišším přátelům". Objevuje se i skrovná publicita (10 let flexi disk, Attack č.1, Gramorevue).

     Poslední program HNF se jmenoval "Dům na demolici". Vznikl a byl hrán v průběhu roku 1988. Na konci osmaosmdesátého ohlásil leadr Biafra (Petr) rozpuštění HNF a současně změnu stylové orientace a záměr sestavit novou kapelu s názvem 13. století.

     Vraťme se ale ještě k "Domu na demolici" i dvěma předešlým titulům, jelikož to byla (a pořád je) slušná dávka rocku. O co se to opírá??? Především o vynikající "Biafrův" vokál, osobitý kytarový sound a perfektní dusající rytmiku. 
Nejsilnější momenty "Obyčejných hrdinů" nacházím ve skladbách "Maska", "Loutka", "Sebevražda", "Nenávist" a "Můj národ". (Kterej českej rock si tehdy mohl tohle všechno dovolit?!). O "Domu na demolici" jsem slyšel hlášky, že je to kravina, ale není to pravda. Pořád je to ještě rock na všech čtyřech, takže to nemařte!!! Má to švih, razanci, drajv, figuru. Tady šrouby pnou; nezdá se mi málo. Špicový skladby "Válečný území" a "Bída".

     Abych nekazil náladu, nebudu tady rozebírat nechutnost, jíž byl rozhovor pro týdeník MF. Jejich ostuda, jejich věc. Ale nezmínit se o stupiditě nazvané 13. století by byl velkej nedostatek týhle statě. Aspoň, že se to už nejmenuje HNF, jinak by renomé HNF zmizelo kamsi. Totiž, vykrádačku z Kennedys jsem jim schopnej odpustit, ale plagiát sraček typu Sisters of Mercy či Fields of Nephilim tolerovat nemíním v žádným případě. Teatrální a nechutně přeslazený splašky, jimiž je program Třináctého století, cítím asi jako příjemnost typu kudly do zad. Pompézní jak prase. Tohle fakt nestojí za poslech. Že to nebude tak dobrý jako HNF jsem čekal, ale že to bude takováhle slátanina 
by mě nenapadlo ani omylem. Křivku od punkové vzpoury ke komerčnímu šmejdu nej(s)prostějšího ražení jim nesežere ani takovej liberál, jako jsem já. Fuuuuuuuuuíííííííííííííííí!!!!!!!!!!!!!!!!! 


H.N.F. (Hluboká Orba, autor: Filip Fuchs - ohlédnutí o 10 let později)

     "Zlo chodí po lidech/šlape jim na hlavy/odkud sem přitáhlo?/je z lidský povahy/zlo rány rozdává/vítězí nad láskou/nikdy nepřemýšlí/nad zbytečnou otázkou......."

     Co psát o HNF víc, ne? 10 let po jejich rozpadu? No, myslím, že tahle kapela v "testu času" rozhodně obstála a i v roce 2000 její hudba drtí stejně jako tehdy a texty neztrácejí nic na aktuálnosti. Stejně jako u řady z vás, co teď tady toto čtete, byli HNF jednou z prvních punkových kapel, který jsem slyšel, pak jsem je dlouhý léta zcela ignoroval a opět se k nim v záchvatu nostalgie v poslední době vrátil. Znovu jsem si opatřil všechny 3 klasický demáče ("Válka", "Obyčejní hrdinové" a "Dům na demolici"), plus navrch ještě raritní "Hororový věk" a kvalitní záznam jednoho z posledních koncertů kapely - 20. 2. 1988, Brno - Musilka. A je to fakt jízda.

     Řezavá kytara, zvukem připomínající občas cirkulárku ("Krabička, kterou používám, je vlastně rozbitá, jednou mi spadla na zem a vod tý doby takhle hraje... Zatím jsem se ani nesnažil to zařízení opravit. Takhle je to přesně, co chci." - Biafra v Attacku č.1) a vyrábějící destruktivní sóla, údernej tepot bicích, hypnotická basa (která vyniká hlavně v pomalejších válech) a nepříjemnej ječící vokál. Punk as fuck!!!

     Hrdinům bylo podsouváno kopírování Dead Kennedys, ale já myslím, že hráli zcela originální punk, absolutně nepodobnej nikomu. Možná lehký ovlivnění, maximálně... A texty, samozřejmě - texty měli (v 90% případů) naprosto úžasný. Talent se nezapře a ať už zpracovávali témata jako válka (nejčastěji - "Válečný území", "Město ve válce", "Mašina války", "Oběti války" a samozřejmě "Válka"), odcizení člověka v moderní společnosti a bezvýchodná situace, v níž se ocitá ("Žiju jako štvanec", "Závod s časem", "Zvíře"), manipulace ("Loutka"), kompletní zkáza sv?ta (třeba "Fiakr smrti", "Einsteinův mozek", "Hororový věk" a hlavně největší hit kapely "To svět se posral"), či pokrytectví ("Maska"), vždycky to znělo zcela autenticky a věrohodně, zejména naturalistické popisy válečných situací.

     Dobře zní i část klasických stylových proklamací jako "Provokace" a "Vzpoura", ale jak se dostáváme hlouběji do vod punkových agitek, tak tu začíná něco smrdět. Oslavné ódy na vlastní hnutí a styl vyznívají blbě skoro vždycky a ani HNF se tomu nevyhnuli. Je to věc vkusu, mně osobně zní texty skladeb jako "Punk a pogo", "Punkrockový válečníci" a "Punkrocková generace" hodně křečovitě. Ještě o stupeň blbější bylo flirtování kapely se skinheadstvím - je mi ukradená politická korektnost za každou cenu, ale nezmínit trapnosti typu "Skinheadská noc" ("Skinheadská 
noc, kdy za dluhy se platí, cizákům není tu bezpečno, železný údery na Turka platí...") či "Skinheadskej punk" ("Skinheadskýmu punku svoji duši dám a jako správnej nazi dohola ostříhám...") bohužel nejde.

     Narozdíl od jinejch kapel z té doby naštěstí HNF tohle téma zpracovávali spíš popisně, než že by se s rasistickým 
násilím otevřeně identifikovali, či ho přímo propagovali - to Šanov ("Vožerem se na terase, vyrazíme na černý") či Hubert Macháně ("Práskni negra do hlavy") do toho šli naplno. Mlhavě si vzpomínám, jak jsem v šestý třídě na základce zpracovával referát z Hlasu Revoluce (nebo tak nějak podobně se ty noviny jmenovaly) o řádění skinheadů v Hamburku a řek bych, že text Skinheadské noci má původ právě v podobných článcích. Na druhou stranu je fakt, že bubeník měl přezdívku "Naci"...

     Dobře, dost už o tom, konec. Naposlouchejte si jejich texty sami a udělejte si vlastní úsudek. Ve druhé polovině 80. let u nás Hrdinové asi neměli konkurenci a od ostatních punkových kapel před nima i během jejich existence je odlišovala taky totální stylová ortodoxnost. A jak už to tak chodí, ti největší a nezatvrzelejší pankáči svůj postoj nakonec nevydejchají a narazí. Z nejdříve nekriticky vychvalované a všemi oslavované kapely ("V současný době jste nejlepší česká punková kapela... Co ty na to?" - otázka z Attacku č.1, na kterou Biafra odpovídá: "Nás to pochopitelně těší...") se přes noc pro část scény stávají vysmívaní pozéři.

     "Účast na Rockfestu a rozhovor ve svazácké Mladé Frontě (pod debilním názvem "Číro není podmínkou") se stávají důvodem pro nařčení kapely z kolaborace a integrita sousoší punkových Hrdinů se začíná drolit. Recenze na koncert Rock Bilance 88 ze Sračky č.1: "Nastoupila šílená nekomerční kapela HRDINOVÉ Z MLADÉ FRONTY, našich 10% se je snažilo vykopat, vypískat, vyplivat a bůhvíco ještě." Kapela E!E si dokonce svoje demo nazvala "Obyčejní poserové" jako narážku na HNF...

     Nevím, nakolik má smysl dnes posuzovat tehdejší dobu - na konci 80. let se najednou, s tím jak režim pomalu začal ukazovat svoji "lidštější" tvář, dostalo některým podzemním kapelám šance (pár let předtím zcela vyloučené) zahrát si v Lucerně nebo na Rockfestu v Paláci kultury či dostat se na stránky (tehdy v zájmu režimu "pokrokové") Mladé Fronty nebo Melodie. A na obhajobu HNF se dá uvést, že po ní sáhli snad (čest vyjímkám, já o žádné nevím) všichni jejich souputníci z té doby - Visací zámek, Radegast, Zóna A (ti se navíc blýskli v Trianglu a v mimořádně stupidním rozhovoru v časopise Smena), Modrý tanky, Tři sestry...

     Punk vyplouval z totálního podzemí, stejně tak jako heavy metal pár let předtím, dokonce se objevila první oficiální punková deska v socialistickém Československu - singl Visacího zámku a kdoví, jak dlouho bychom museli čekat na oficiální desku HNF u Supraphonu, kdyby se kapela včas nerozpadla.

     Myslím, že je fajn, že to zabalili a založili XIII. století a hlavně je fajn, že už se nikdy poté neobnovili (basák se údajně dal ke Svědkům Jehovovým, takže už z toho snad nic nebude). Starý režim padl a v následujících letech přišlo totální ztrapnění se většiny předrevolučních punkových kapel a je jen dobře, že HNF už to neměli šanci dotáhnout tak daleko jako tupě pivní a prorasistické Tři sestry, či z Guns'N'Roses zblblí Plexis se svou českou kopií Axla Roseho. Zbyly po nich 4 kvalitní demáče a posmrtné LP "Válečný území", vydané roce 1991 Monitorem - pokud na něj někde v bazaru narazíte, tak do toho běžte, je to originální výběr ze starých kazet, vše původní nahrávky.

     Takže doufejme, že kapitola o Hrdinech nové fronty je definitivně uzavřená a... ...a někdy si je pusťte: "Oběti války armády žalují/návraty života urychlují/Země má kadeře z atomový pomády/armády po ní dál pochodují/Jsme obětí války zítřejších časů/generace s podepsaným úmrtím/Oběti války, z trosek jsme povstali/do vzduchu pustili jadernej plyn/Budoucnost poslala něžnej polibek/a v ruce svírá bioplyn/Mám hrůzu v očích, když myslím na zítřek/tohle jsem neviděl na plátnech kin/Jaderní fyzici hračky si dělají/a myslej při tom na prachy/Naše generace je očima žalují/jsme příští války oběti."